Zpěvák Waldemar Matuška
se dostal do velkého soudního sporu s hudebním manažerem a podnikatelem Frantíškem Janečkem. Jde o půdní byt na Václavském náměstí 37 v Praze 1. Je to zapeklitá historie podle známeho scénáře: emigrace, následné zabavení majetku a jeho nabytí novým zájemcum. po letech tento spor pochopitelně obě strany iterpretují po svém.

Michaela Remešová
Arnošt Tabášek

Považují to za svérázné pojetí zákonů v Čechách.byl jsem , stejně stejně jako můj kolega ze Semaforu Zdeněk Braunschläger a mnoho dalších, za své rozhodnutí zůstat v emigraci odsouzen k vězení a propadnutí majetku. V roce 1990 nás sice plně rehabilitovali, ovšem byt nám vrácen nebyl,'' říká Waldemar Matuška. naopak, Frantíšek Janeček mi hned v devadesátém roce vzkázal, ať s nárokem na svůj byt nepočítám, ale že je ochoten se vyrovnat jinak.'' Na to dal Waldemar jeho poslu odpověd, že pokud na byt nárok nemá, nic chtít nebude. v opačném případě však vznese nárok prostřednictvím soudu. V tomto rozhodnutí jej utvrdil i postup jeho přítele Zdeňka Braunschlägera, který prožívá obdobné martyrium. Jeho byt ( ve stejném domě jako Matuškův ) za obdobných okolností získal hudební skladatel Zdeněk Barták a dosud v něm bydlí.

Dejme však slovo Frantíšku Janečkovi: kdyby se Waldemar chtěl dohodnout a neřešil vše soudní cestou, byl bych ochoten se sním nějak finančně vyrovnat. Za minulého režimu jsem však jako řádný člen drušstva byt za vlastní peníze koupil anechápu, proč bych ho měl někomu jen tak dát. Navíc byl byt v nesmírně zdevastovaném stavu. Bylo zapotřebí hodně peněz, abych ho dal zase do pořádku. teď v něm už dva roky bydlí můj jedenadvacetiletý syn Filip.''

a co říká Olga Blechová na údajnou devastaci?,,Hned jak vešlo ve známost . že zůstáváme v Americe. do bytu se prý okamžitě nabourali lidé z bezpečnostního nebo uředníci z obvodního národního výboru. Hledali prý trezor, nějaké kompromitující materiály a peníze. Nenašli samozřejmě nic.''

Pro přehlednost celého případu se musíme vrátit do roku 1962, kdy se několik přátel rozhodlo radikálně řešit neutěšeneou bytovou situaci. Několik herců, malíř a jeden architekt se dali dohromady a pokusili se o jedenu z prvních půdních vestaveb v Praze. Na vlastní náklady samozřejmě. Vybrali si rozsáhlý půdní prostor domu číslo 37na Václavském náměstí. Museli však napřed založit družstvo nástaveb a výstaveb. Nakonec se dílo podařilo, družstvo se však rozšiřovalo a trasformovalo a do jeho vedení se dostali další lidé. Vsoučasné době má název stavební bytové družstvo a sídlí na zahradním městě v Praze. Po emigraci Waldemara Matušky a Zdeňka Braunchlägera se byty dostaly do vlastnictví Frantíška Janečka a jeho blízkého spolupracovníka Zdeňka Bartáka. Když se původní majitelé domáhali u družstva svých práv, dověděli se, že na rozdíl od Janečka a Bartáka nikdy nebili jeho členy( ! ),, Je to šaškárna, protože Waldemar je v tom bytě mnohokrát fotografovaný pro časopisy a točil se tam třeba i televizní pořad Námořník z Václaváku,'' říká Olga Blechová. Pod tlakem těchto důkazů nakonec vedení družstva muselo připustit, že Matuška a Braunschläger sice původně členy byli, ale jejich člensví bylo později zrušeno. To je ovšem právní nesmysl. Předsedkyně senátu pro Prahu 1 doktorka Markéta Černínová navíc zjistila, že příslušné byty na Václavském náměstí nejsou registrovány v katastru nemovitistí. Pak tedy vlastně neexistují, žádné drušstvo je tudíž nesmí prodávat nebo pronajímat a v daném případě tedy podle ní nebylo co soudit,''podivuje se nad soudním řízením Zdeněk Braunschläger.,,Navíc se ztratily všechny podklady a dokumentace zmíněných bytů z družstva i ze stavebního odboru Obvodního úřadu pro Prahu 1.'' Nic nepomohlo ani odvolání, při kterém soudkyně prohlásila, že uvedené byty nespadají pod zákon o restitucích.,, O žádné restituce jsem samozřejmě nežádal, ale aspoň nás potěšilo, že soud připustil existenci těchto bytů. Tak jsem se odvolal k Ústavnímu soudu České republiky,'' dodává s hořkostí i nadějí Zdeněk Braunschläger. Jeho přítel Waldemar Matuška má za sebou teprve první soudního jednání, ve kterém zatím neuspěl. Je dále přesvědčený, že mu podle stanov bytového družstva byt na Václavském náměstí stále patří. Při návštěvách Prahy však zatím musí s celou rodinou bydlet u přátel.
Zdroj: Lidové noviny 21.11.1999