| Řeč Dagmar Karschové před petičním výborem Evropského parlamentu v Bruselu, dne 18. března 2004. Dámy a pánové, jsme tady, abychom obhájili svou pozici, kterou jsme vyjádřili v své petici 270/2003, která se týká dokumentu, nazvaného Shrnutí nálezů, vydaného Evropskou komisí 14. října 2002. V své kritice tohoto dokumentu jsme se soustředili jen na část 3, nazvanou Restituční legislativa z 90 let, která nemá nic společného s Benešovými dekrety. Všechno začalo 10. dubna 2002 tiskovou zprávou Evropské komise, vydanou pány Zemanem a Verheugenem, komisařem Evropské komise pro rozšiřování. V ní se praví: Také byla veřejná rozprava o české restituční legislativě a praktikách po roce 1990. My si uvědomujeme, že v rámci uplatnění EC smlouvy (která obsahuje koncept evropského občanství), je diskriminace na základě občanství, zakázána. České autority, zatímco respektují 25. únor 1948 jako zákonný limit k restitucím, revidují svou legislativu, aby ji sladili s evropským zákonodárstvím, bude-li to nutné,v době připojení ČR k EU. Všimněte si, prosím, že tato zpráva Evropské komise zdůrazňuje, že diskriminace na základě občanství je zakázána, a že české autority revidují svou legislativu. Oni však žádnou revizi neprováděli! V den vydání té zprávy, pan Václav Klaus, dnes prezident ČR, tehdy předseda ODS, bouřlivě protestoval, protože je znám jako neústupný protivník restitucí majetků zabavených komunisty. Druhý den už neřekl ani slovo. Zřejmě mu řekli, aby se uklidnil, že celé „revidování“ je jen pro veřejnost a všechno už je předem dohodnuto. To je velice významné pro naše tvrzení, že Evropská komise, aby dosáhla svého politického cíle, ignoruje všechny zákony ČR a rozhodnutí ÚS, které jsou příznivé pro poškozené lidi. Komise se nikdy nezmínila o zákoně 119/90, který zrušil všechny politické verdikty vězení a konfiskace z komunistického období, takže, podle českého zákonodárství, tyto majetky nebyly nikdy zabaveny. Tento zákon musí být nebo by měl být znám Komisi. Komise také, buď úmyslně nebo aby oklamala nebo v důsledku lajdáctví, se nikdy nezmínila o rozhodnutích 363/98, 117/96, 67/97, 136/96, 117/93 českého Ústavního soudu, která zdůrazňují, že vzhledem k zrušení komunistických rozsudků ex tunc, se vlastnictví komunisty zabaveného majetku nikdy neztratilo. Jak to, že se Komise nikdy o těchto dokumentech nezmínila? Jak to, že Komise zkompromitovala a zkroutila článek 14 Evropské úmluvy, který zakazuje jakoukoliv diskrimninaci tím, že řekla, že Evropský soud pro lidská práva nemůže rozhodovat o diskriminaci nevztahuje-li se k jinému článku Úmluvy? Kde se to vzalo? Jak to, že Komise ignoruje článek 6 smlouvy o Evropské unii, který říká:
Jak to, že Komise ignoruje článek 21 Charty základních práv Evropské unie, který říká, že jakákoliv diskriminace na základě občanství je zakázaná? Zpráva profesora Froweina, podle které se Komise řídí, říká: Je bez pochyby, že ustanovení, jako jsou články 49 TEU a 6 TEU, se musí chápat v pohledu do budoucnosti a ne do minulosti. Na druhé straně se nemůže vyloučit, že ustanovení přijatá v minulosti by mohla mít dopad, který se musí prozkoumat co do jejich vyhovění článkům 49 a 6 TEU. Co nám tou dvojakou řečí chce pan Frowein říci? V těchto článcích není nic o tom, že by platily až v budoucnosti. Když se zmínil o tom, že Výbor Spojených národů odsoudil českou diskriminaci, prof. Frowein řekl: Mohli bychom si představit, že bude prodloužena lhůta, když se bude jednat o přistoupení. Je tedy důležité projednat názor Výboru. Projednala Komise tyto názory? Lidská práva uvedená v těchto článcích a vyjmenovaná v Úmluvě jsou opomíjena Českou republikou, Evropskou komisí a Evropským soudem. Diskriminační zákony se pořád používají v ČR, aby se nadále diskriminovalo, jsou respektovány Evropskou Komisí, která vydala tento zkorumpovaný dokument a byly použity Evropským soudem, který je použil nato, aby odůvodnil diskriminaci Amerických Čechů českým diskriminačním zákonem. Komise také, v 3. části Shrnutí nálezů, proplétá Benešovy dekrety z let 1945 až 1948 s restituční legislativou, jednající o období 1948 až 1990. Zrovna tak jak to dělají Češi. To jsou dvě úplně rozdílné všci. Češi je rádi dávají do jednoho pytle a Komise to od nich okopírovala. Proč mluví Komise v tomto dokumentu o Mezinárodních úmluvách o odškodnění, které nemají s restitucemi nic společného? I to všechno okopírovala od Čechů. To je náš důkaz nekompetentní práce Komise. Kromě našich faktických připomínek k třetí části Shrnutí nálezů, které jsou dostatečně uvedeny v naší petici, prohlašujeme zde, že ten dokument je zkorumpovaná snůška opomenutí důležitých dokumentů, klamajících a zavádějících tvrzení, a že ukazuje na jednostranný, ba i zkorumpovaný přístup složek Evropské unie. Není v něm vidět žádná snaha o uplatnění ideí a zásad EU. Opak je pravdou. Tyto složky ignorují nejdůležitější české zákony a rozhodnutí českého Ústavního soudu, které jsou příznivé obětem. Věci, které nemají nic společného s restitucemi jsou vloženy do tohoto dokumentu jen proto, aby zmátly a zavedly čtenáře. Teď vám povím, proč se to všechno děje, proč Evropská Komise zfalšovala tento dokument, jen aby umožnila přijetí České republiky do EU, proč Evropský soud obešel článek 14 Úmluvy, zakazující jakoukoliv diskriminaci, proč jsou jen dvě nebo tři oprávněné stížnosti z tisíce přijaty. Chapadla české vlády pronikla a zčásti okupovala složky Evropské unie. Stížnost na českou vládu nejde k neodvislému soudci, jak bylo v úmyslu Jednacího řádu soudu. Jde nejdřív do české kanceláře soudu a někdy, výjimečně, k českému soudci, ustanovenému českou vládou. Tato chapadla udusí stížnost dřív než se může dostat k nestrannému posouzení. Proč to dělají? Česká republika není ještě zcela demokratickým státem. Má oddělenou vládní a soudní moc jen na papíru, ne ve skutečnosti. Češi vysílají nebo jinak ovlivňují přijetí k složkám Evropské Rady lidi, které by nikdy nevyslali, kdyby tito měli své neodvislé názory. Jsou to poslušní služebníci vlády, kteří se přizpůsobují politické linii vlády. Tento Souhrn nálezů opakuje slovo od slova falešná tvrzení české vlády. Evropský soud v svém odmítnutí stížností Čechoamerických rodin (Poláček 38645/97 a Gratzinger 39794/98), vyslovil stejnou úvahu stejnými slovy jako česká vláda v svém Stanovisku, totiž že původní majitelé rodinných domků nkdy neměli existující vlastnictví a neměli ani „oprávněné očekávání“. To všechno potom, co český Ústaní soud několikrát řekl, že se vlastnictví v důsledku zákona 119/1990 nikdy neztratilo. I to tedy opsal Evropský soud ze Stanoviska české vlády. Tyto složky Evropské Rady nejsou neodvislé. Jsou protkány s vládami, které jsou členy Rady. To by nemuselo vadit u starých demokracií, které založily Evropskou unii. V případě post-komunistických států, které nemají smysl pro fair play, a které nemají ve skutečnosti oddělenou moc výkonnou a soudní to podminovává účel, pro který byly tyto instituce zřízeny. My obviňujeme Evropský soud pro lidská práva a Evropslou komisi zato, že slepě přebírají všechny klamy, které jim Česká republika předkládá. Zvláště viníme Komisi z toho, že vydala tento zkorumpovaný a zfalšovaný dokument, který nazvala Shrnutí nálezů. Odvoláváme se na článek 53 Úmluvy, který říká: Nic v této úmluvě nebude vykládáno tak, že by se tím omezovala nebo rušila lidská práva a základní svobody . . . . a tvrdíme, že Soud a Komise omezují a ruší tato lidská práva uvedená v Úmluvě a podle článku 54 žádáme výbor ministrů, aby zasáhl proti jakémukoliv falešnému výkladu písma a ducha Úmluvy. Zvláště obžalováváme Komisi zato, že vydala tento zkorumpovaný dokument nazvaný Shrnutí nálezů a podáváme tuto petici k Evropskému parlamentu, aby zařídil radikální změnu tohoto dokumentu a praktik, které se neohlíží na demokratické hodnoty neodvislosti a fair play. Dagmar Karsch
|