Výpověd Jana Sammera
před Komisí o bezpečnosti a spolupráci v Evropě.

Pane předsedo a členové komise, děkuji vám za pazvání, abych tu promluvil o restituci majetku zabaveného v České republice. Je to v mém životě jeden z nejvyznamnějších dnů, protože tu mohu přispět k obnově a rozvoji spravedlnosti a demokracie v své rodné zemi.

Narodil jsem se v roce 1920 v Plzni, v Československu a utekl jsem se svou rodinou v roce 1966. Byli jsme přijati Kanadou a stali jsme se kanadskymi občany. Zůstal jsem činným v české politice, zejména v záležitosti restitucí a demokracie po sametové revoluci.

Je velice zajímavé pozorovat jak byly restituční zákony a jejich uplatňování ovlivněny politickým vývojem. V prvních měsících po svržení komunistického režimu vládla radost a nadšení. Členové a funkcionáři komunistické strany čekali v tichosti co s nimi bude.

V roce 1990 schválil parlament první restituční zákon. Nebyly v něm žádné omezovací nebo diskriminační podmínky. Znám občanku Spojených států, která podle tohoto zákona bez problémů vyreklamovala dříve zabavený hotel v Praze. V témže roce parlament zrušil všechny komunistické rozsudky vězení a konfiskací ke dni, kdy byly vysloveny, takže, podle práva, nic nebylo zabaveno. Proto tvrdíme, že veškeré zabavování udělala až nová vláda v roce 1991 svými diskriminačními restitučními zákony v době, kdy američtí Češi už byli občany Spojených států.

V roce 1991, když uplynul rok od sametové revoluce a nikdo z těch, kteří byli odpovědni za utrpení milionů nebyl potrestán, začali bývalí členové komunistické strany znovu ovlivňovat politický a hospodářský život. Měli známosti, vědomosti i peníze. Začali kupovat podniky a často se stali zaměstnavateli obětí komunistického režimu. V tom roce byly schváleny nové restituční zákony, ty však tentokrát obsahovaly všelijaká omezení a diskriminující podmínky.

Podle jedné z těchto podmínek musí mít žadatel české občanství. Bez toho, nejen že nemůže v restituci nic dostat ale nemůže si ani od nynějšího držitele koupit svůj vlastní dům, kdyby se k tomu rozhodl. Okolnost, že jsem imigroval do Kanady byla důležitá pro to, abych mohl žádat o restituce. Kdybych byl skončil ve Spojených státech, nemohl bych, podle českých restitučních zákonů, žádat o nic. Na rozdíl od Čechoameričanů jsem neztratil české občanství, protože se na mne nevztahovala smlouva z roku 1928 0 vzájemné ztrátě občanství mezi Spojenými státy a Československem. Tato diskriminace je zřetelně vidět na případu mé rodiny. Před druhou světovou válkou koupil můj otec činžovní dům Praze, který byl za komunizmu znárodněn. Jeho čtyři děti dům zdědily. Dvě z nich nikdy republiku neopustily, já jsem odešel do Kanady a dva synové mé sestry se stali občany Spojených států. Podle restitučních zákonů jsme dostali zpět tři čtvrtiny toho domu. Čtvrtá čtvrtina, která patří mým dvěma synovcům, občanům Spojených států, je pořád v držení státu.

Je ještě další veliká překážka v restitucích pro všechny žadatele. Žadatel musí prokázat, že tak zvaný nynější majitel byl při koupi nějak zvýhodněn. Tyto majetky, převážně rodinné domky, získali skoro bez výhrady členové komunistické strany. Je téměř vyloučeno, aby po několika desetiletích žadatel mohl dokázat, že žalovaný dostal nemovitost za příliš nízkou cenu nebo za jiných výhodných podmínek. Dnes vláda tvrdí, že se majetky kupovaly "v dobré víře", a že demokratická vláda, která hájí majetková práva, nemůže vrátit majetky původním vlastníkům, aniž by spáchala nová bezpráví. Zabavené majetky nebyly nikdy získány "v dobré víře". Majetky zanechané židy, kteří zahynuli v koncentračních táborech, majetky lidí, kteří byli uvězněni, popraveni nebo vyhnáni ze země komunistickým režimem byly získány komunisty jako jejich kořist. Každý věděl, že na těchto majetcích dosud lpí slzy a krev obětí. Mám doložený případ, kdy byl člověk uvězněn, jeho dům byl zabaven, pak byl propuštěn, protože se mu nic nedokázalo, jeho dům však mu nebyl vrácen ale byl prodán místnímu komunistovi. Místo domu dostal pak 10,000 korun v hotovosti a 250,000 korun v dlužních úpisech, za jejichž uložení u banky musí platit úschovné.

Je nutné připomenout, že některé majetky, zvláště židovské, byly zabaveny dvakrát. Poprvé za války a ačkoliv by byly mohly být vráceny po roce 1945, komunistický puč tomu zabránil a tyto majetky byly zabaveny podruhé.

Krátce se chci zmínit o soudnictví v České republice. Většina soudců má vzdělání v marxleninismu a získala doktorát za komunizmu. Je pro ně nesnadné rozhodnout ve prospěch "cizince ze zámoří" a v neprospěch místního vlivného občana. My se domníváme, že jsou soudci politicky ovlivněni. Neznáme jediný případ, kdy byl byl soukromý dům, který získal komunista, kdy vrácen.

Abychom to všechno mohli dokumentovat, začali jsme s přípravou stránky na internetu, kde budou jednak všechny příslušné zákony a dokumenty, jednak všechny majetky, jejich adresy, jejich kupci a jejich stranická příslušnost v době koupě.

Oprávnění vlastníci musí dostat fyzickou restituci. Peněžní odškodnění jen ve výjimečných případech. Rozhodnutí o našich majetcích musí být naše. Můžeme je chtít pro sebe, pro své příbuzné nebo na prodej. Chceme zabránit dohadům o ceně a placení, k čemuž by v případech peněžního odškodnění docházelo. Především však chceme přesvědčit český národ, že už nikdy se nemůže opakovat loupežení majetků a zneužívání neštěstí bližních.

Je jasné, že vlády, které jsou u moci od roku 1990 v mnoha případech pokračují v zločinných metodách předchozího režimu. Převažuje snaha nevracet zabavené majetky a prodávat je bez ohledu na původní majitele. Je tu také snaha chránit nové držitele, kteří se neprávem zmocnili neprávem zabavených majetků. Prezident Havel řekl v roce 1991, že on je pro restituce, pokud nenaruší stávající majetkové vztahy. Tento výrok je typický. Vysvětlí vám co se stalo s restitucemi i co se stalo s Českou republikou.

Na závěr prosím Vás, pane předsedo i kongres Spojených států, abyste použili svůj vliv na mezinárodní dění a pomohli odčinit nespravedlivá jednání z dob totality proto, aby se lidé v těchto zemích poučili, a aby se v svých myslích ujistili, že spravedlnost pořád ještě převládá v tomto světě. Jinak by bylo velice obtížné, ba dokonce nemožné, vybudovat správně fungující hospodářský a soudní systém v České republice i v ostatních zemích , o kterých se dnes jednalo.

Ve Washingtoně, 25. března 1999.