Konference
Komise pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (Helsinská komise Spojených
států)
25. března 1999.
Kongresman Christopher
H. Smith předseda komise:
Dnes se komise
bude věnovat jednomu z nejdůležitějších problémů, který mají členské země
Komise pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (CSCE) : jak napravit protiprávní
zabavování majetků bývalými totalitními státy. Během druhé světové války
a po ní, miliony lidí uteklo z východní a střední Evropy, aby uniklo nacistickému
a komunistickému pronásledování. Téměř všichni ztratili všechno co oni
sami a jejich rodiny vydělali a vybudovali během generací - domy, obchody
a statky. Tyto totalitni režimy sebraly desetitisíce majetků církevním
a etnickým organizacím, jako kostely, synagogy, nemocnice a školy. Pád
železné opony před desítkou let a konec komunistické tyranie vzbudil naději,
že se nově zvolené, demokratické vlády v střední a východní Evropě soustředí
na odčinění bezpráví spáchaného předchozími režimy, včetně zabavení soukromého
a společenského majetku.
Pro ty, kdo
usilují o restituci nebo 0 odškodnění není cílem jen půda nebo peníze.
Je to snaha vyrovnat se s bezprávnou minulostí v střední a východní Evropě.
Konfiskace majetku fašistickými a komunistickými režimy byla součástí
náboženského pronásledování a potlačování náboženských svobod a nakonec
genocidy. Jednotlivci i církve které žádaji o restituce usilují hlavně
o spravedlnost za útlak a pronásledování které oni sami i jejich rodiny
zažili. Tento proces také pomůže položit základ nezbytný k tomu, aby se
historie fašizmu a komunizmu v této oblasti neopakovala.
Státy, které
jsou členy OSCE uznaly důležitost soukromého vlastnictní. Dokument OSCE
z konference v Bonnu v roce 1990 obsahuje závazek členských státú, že
tyto " budou usilovat o dosažení . . . plného uznání a ochrany majetku
všeho druhu, včetně soukromého majetku a o právo občanů vlastnit a užívat
majetky, i právo na včasnou, správnou a spravedlivou náhradu v případě,
že soukromý majetek byl vyvlastněn pro veřejný zájem."
Jelikož Helsinská
komise sledovala činnost postkomunistických zemí v oblasti restitucí a
odškodnění, musím prohlásit, že úsilí vrátit majetky původním vlastníkům
bylo nestejné, často bezvýsledné nebo dokonce diskriminační. Zdá se, že
vlády v této oblasti chtějí vypadat jako reformní vlády, které chtějí
vyniknout svou snahou napravit co způsobily předešlé režimy. Ve skutečnosti
jejich dosavadní chování, alespoň pokud jde o restituce majetku, o tom
nesvědčí. Vládním činitelům chybí politická vůle udělat nesnadná rozhodnutí
k naplnění restitučních a kompenzačních zákonů. Diskriminační podmínka
občanstní v zákonech brání bývalým občanům dostat zpět majetky, které
oni sami nebo jejich rodiče vlastnili. Nepřátelské jednání s některými
církvemi ukazuje, že základem přístupu vlády je často nerovnost a diskriminace
a ne hospodářské nebo jiné důvody, s nimiž by bylo třeba se potýkat. Restituční
plánování v různých zemích se liší a některé země nepřijaly detailní restituční
zákony vůbec. Výsledkem toho je, že tisíce lidí, i amerických občanů,
nemají vyřízeny své majetkové nároky ve střední a východní Evropě. Restitucím
v střední a východní Evropě jsme věnovali mnoho úsilí. Vloni jsem já i
moji kolegové, členové komise, uvedli rezoluci, která byla schválena parlamentem,
a která vyzývá všechny kdysi totalitní země, aby vrátily majetky oprávněným
majitelům anebo, kde to není možné, aby zaplatily včasnou správnou a spravedlivou
kompenzaci. Rada Evropy i Evropský parlament také vyzývaly k restitucím
majetku. Před několika měsíci uspořádal State Department spolu s Muzeem
Holocaustu mezinárodní konferenci o vracení majetků institucím a to poprvé
na mezinárodní úrovni.
Já doufám, že
se od našich svědků dnes dozvíme, že naši přátelé a spojenci v střední
a východní Evropě se řídí těmito výzvami, a že se dosáhlo značného pokroku
při vyřizování majetkových nároků jednotlivců i institucí. Dnešní slyšení
má několik cílů. Zaprvé aby se zjistilo jak se majetkové restituce vyvijejí.
Zadruhé aby se zjistily jasné případy, kdy se někteří jednotlivci setkali
s úspěchem nebo neúspěchem svých snah o vrácení majetku. A zatřetí abychom
zvážili příští akce, které by byly vhodné pro kongres a vládu, aby věc
restitucí a kompenzace pokročila.
Jelikož restituce
majetku a odškodnění jsou problémem ve více než tuctu členských zemí OSCE,
naši svědci budou dnes mluvit o zemích v kterých je tento problém a někteří
z našich svědků se soustředí v své výpovědi na určitou zemi. Bohužel není
možné vyslechnout výpověd každé etnické skupiny, které se to týká nebo
tu mít svědka z každé země, která se s touto složitou záležitostí potýká.
My zde jednáme o základních zásadách. Chtěli jsme mít typický vzorek jednotlivců,
kteří svědčí a jiných, kteří podají svá svědectví pro oficielní záznam
této konference. K tomu dodávám, že protože je Helsinská komise určena
k tomu, aby uskutečňovala a dozírala na plnění závěrečného Helsinského
usnesení a dalších dokumentů, komise se nezabývá jen americkými obětmi
konfiskací ale všemi obětmi a já věřím, že tato zásada bude zřejmá v tomto
jednání.
|