Konference Komise pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (Helsinská komise Spojených států)
25. března 1999.

Kongresman Christopher H. Smith předseda komise:

Dnes se komise bude věnovat jednomu z nejdůležitějších problémů, který mají členské země Komise pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (CSCE) : jak napravit protiprávní zabavování majetků bývalými totalitními státy. Během druhé světové války a po ní, miliony lidí uteklo z východní a střední Evropy, aby uniklo nacistickému a komunistickému pronásledování. Téměř všichni ztratili všechno co oni sami a jejich rodiny vydělali a vybudovali během generací - domy, obchody a statky. Tyto totalitni režimy sebraly desetitisíce majetků církevním a etnickým organizacím, jako kostely, synagogy, nemocnice a školy. Pád železné opony před desítkou let a konec komunistické tyranie vzbudil naději, že se nově zvolené, demokratické vlády v střední a východní Evropě soustředí na odčinění bezpráví spáchaného předchozími režimy, včetně zabavení soukromého a společenského majetku.

Pro ty, kdo usilují o restituci nebo 0 odškodnění není cílem jen půda nebo peníze. Je to snaha vyrovnat se s bezprávnou minulostí v střední a východní Evropě. Konfiskace majetku fašistickými a komunistickými režimy byla součástí náboženského pronásledování a potlačování náboženských svobod a nakonec genocidy. Jednotlivci i církve které žádaji o restituce usilují hlavně o spravedlnost za útlak a pronásledování které oni sami i jejich rodiny zažili. Tento proces také pomůže položit základ nezbytný k tomu, aby se historie fašizmu a komunizmu v této oblasti neopakovala.

Státy, které jsou členy OSCE uznaly důležitost soukromého vlastnictní. Dokument OSCE z konference v Bonnu v roce 1990 obsahuje závazek členských státú, že tyto " budou usilovat o dosažení . . . plného uznání a ochrany majetku všeho druhu, včetně soukromého majetku a o právo občanů vlastnit a užívat majetky, i právo na včasnou, správnou a spravedlivou náhradu v případě, že soukromý majetek byl vyvlastněn pro veřejný zájem."

Jelikož Helsinská komise sledovala činnost postkomunistických zemí v oblasti restitucí a odškodnění, musím prohlásit, že úsilí vrátit majetky původním vlastníkům bylo nestejné, často bezvýsledné nebo dokonce diskriminační. Zdá se, že vlády v této oblasti chtějí vypadat jako reformní vlády, které chtějí vyniknout svou snahou napravit co způsobily předešlé režimy. Ve skutečnosti jejich dosavadní chování, alespoň pokud jde o restituce majetku, o tom nesvědčí. Vládním činitelům chybí politická vůle udělat nesnadná rozhodnutí k naplnění restitučních a kompenzačních zákonů. Diskriminační podmínka občanstní v zákonech brání bývalým občanům dostat zpět majetky, které oni sami nebo jejich rodiče vlastnili. Nepřátelské jednání s některými církvemi ukazuje, že základem přístupu vlády je často nerovnost a diskriminace a ne hospodářské nebo jiné důvody, s nimiž by bylo třeba se potýkat. Restituční plánování v různých zemích se liší a některé země nepřijaly detailní restituční zákony vůbec. Výsledkem toho je, že tisíce lidí, i amerických občanů, nemají vyřízeny své majetkové nároky ve střední a východní Evropě. Restitucím v střední a východní Evropě jsme věnovali mnoho úsilí. Vloni jsem já i moji kolegové, členové komise, uvedli rezoluci, která byla schválena parlamentem, a která vyzývá všechny kdysi totalitní země, aby vrátily majetky oprávněným majitelům anebo, kde to není možné, aby zaplatily včasnou správnou a spravedlivou kompenzaci. Rada Evropy i Evropský parlament také vyzývaly k restitucím majetku. Před několika měsíci uspořádal State Department spolu s Muzeem Holocaustu mezinárodní konferenci o vracení majetků institucím a to poprvé na mezinárodní úrovni.

Já doufám, že se od našich svědků dnes dozvíme, že naši přátelé a spojenci v střední a východní Evropě se řídí těmito výzvami, a že se dosáhlo značného pokroku při vyřizování majetkových nároků jednotlivců i institucí. Dnešní slyšení má několik cílů. Zaprvé aby se zjistilo jak se majetkové restituce vyvijejí. Zadruhé aby se zjistily jasné případy, kdy se někteří jednotlivci setkali s úspěchem nebo neúspěchem svých snah o vrácení majetku. A zatřetí abychom zvážili příští akce, které by byly vhodné pro kongres a vládu, aby věc restitucí a kompenzace pokročila.

Jelikož restituce majetku a odškodnění jsou problémem ve více než tuctu členských zemí OSCE, naši svědci budou dnes mluvit o zemích v kterých je tento problém a někteří z našich svědků se soustředí v své výpovědi na určitou zemi. Bohužel není možné vyslechnout výpověd každé etnické skupiny, které se to týká nebo tu mít svědka z každé země, která se s touto složitou záležitostí potýká. My zde jednáme o základních zásadách. Chtěli jsme mít typický vzorek jednotlivců, kteří svědčí a jiných, kteří podají svá svědectví pro oficielní záznam této konference. K tomu dodávám, že protože je Helsinská komise určena k tomu, aby uskutečňovala a dozírala na plnění závěrečného Helsinského usnesení a dalších dokumentů, komise se nezabývá jen americkými obětmi konfiskací ale všemi obětmi a já věřím, že tato zásada bude zřejmá v tomto jednání.