Listina základních práv a svobod
Federální shromáždění na základě návrhů České národní rady a Slovenské národní
rady, uznávajíc neporušitelnost přirozených práv člověka, práv občana a svrchovanost
zákona, navazujíc na obecně sdílené hodnoty lidství a na demokratické a samosprávné
tradice našich národů, pamětlivo trpkých zkušeností z dob, kdy lidská práva a
základní svobody byly v naší vlasti potlačovány, vkládajíc naděje do zabezpečení
těchto práv společným úsilím všech svobodných národů, vycházejíc z práva českého
národa a slovenského národa na sebeurčení, připomínajíc si svůj díl odpovědnosti
vůči budoucím generacím za osud veškerého lidstva na Zemi a vyjadřujíc vůli, aby
se Česká a Slovenská Federativní Republika důstojně zařadila mezi státy, jež tyto
hodnoty ctí, usneslo se na této Listině základních práv a svobod:
Hlava první
Obecná ustanovení
Článek 1
Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech. Základní práva
a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné.
Článek 2
(1) Stát je založen na demokratických hodnotách a nesmí se vázat
ani na výlučnou ideologii, ani na náboženské vyznání.
(2) Státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených
zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví.
(3) Každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být
nucen činit, co zákon neukládá.
Článek 3
(1) Základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví,
rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného
smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní
nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení.
(2) Každý má právo svobodně rozhodovat o své národnosti. Zakazuje
se jakékoli ovlivňování tohoto rozhodování a všechny způsoby nátlaku
směřující k odnárodňování.
(3) Nikomu nesmí být způsobena újma na právech pro uplatňování jeho
základních práv a svobod.
Článek 4
(1) Povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho
mezích a jen při zachování základních práv a svobod.
(2) Meze základních práv a svobod mohou být za podmínek stanovených
Listinou základních práv a svobod (dále jen "Listina") upraveny
pouze zákonem.
(3) Zákonná omezení základních práv a svobod musí platit stejně
pro všechny případy, které splňují stanovené podmínky.
(4) Při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod musí
být šetřeno jejich podstaty a smyslu. Taková omezení nesmějí být
zneužívána k jiným účelům, než pro jaké byla stanovena.
Hlava druhá
Lidská práva a základní svobody
Oddíl první
Základní lidská práva a svobody
Článek 5
Každý je způsobilý mít práva.
Článek 6
(1) Každý má právo na život. Lidský život je hoden ochrany již před
narozením.
(2) Nikdo nesmí být zbaven života.
(3) Trest smrti se nepřipouští.
(4) Porušením práv podle tohoto článku není, jestliže byl někdo
zbaven života v souvislosti s jednáním, které podle zákona není
trestné.
Článek 7
(1) Nedotknutelnost osoby a jejího soukromí je zaručena. Omezena
může být jen v případech stanovených zákonem.
(2) Nikdo nesmí být mučen ani podroben krutému, nelidskému nebo
ponižujícímu zacházení nebo trestu.
Článek 8
(1) Osobní svoboda je zaručena.
(2) Nikdo nesmí být stíhán nebo zbaven svobody jinak než z důvodů
a způsobem, který stanoví zákon. Nikdo nesmí být zbaven svobody
pouze pro neschopnost dostát smluvnímu závazku.
(3) Obviněného nebo podezřelého z trestného činu je možno zadržet
jen v případech stanovených v zákoně. Zadržená osoba musí být ihned
seznámena s důvody zadržení, vyslechnuta a nejpozději do 24 hodin
propuštěna na svobodu nebo odevzdána soudu. Soudce musí zadrženou
osobu do 24 hodin od převzetí vyslechnout a rozhodnout o vazbě,
nebo ji propustit na svobodu.
(4) Zatknout obviněného je možno jen na písemný odůvodněný příkaz
soudce. Zatčená osoba musí být do 24 hodin odevzdána soudu. Soudce
musí zatčenou osobu do 24 hodin od převzetí vyslechnout a rozhodnout
o vazbě nebo ji pustit na svobodu.
(5) Nikdo nesmí být vzat do vazby, leč z důvodů a na dobu stanovenou
zákonem a na základě rozhodnutí soudu.
(6) Zákon stanoví, ve kterých případech může být osoba převzata
nebo držena v ústavní zdravotnické péči bez svého souhlasu. Takové
opatření musí být do 24 hodin oznámeno soudu, který o tomto umístění
rozhodne do 7 dnů.
Článek 9
(1) Nikdo nesmí být podroben nuceným pracím nebo službám.
(2) Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na:
a) práce ukládané podle zákona ve výkonu trestu odnětí svobody nebo
osobám vykonávajícím jiný trest nahrazující trest odnětí svobody,
b) vojenskou službu nebo jinou službu stanovenou zákonem namísto
povinné vojenské služby,
c) službu vyžadovanou na základě zákona v případě živelných pohrom,
nehod, nebo jiného nebezpečí, které ohrožuje životy, zdraví nebo
značné majetkové hodnoty,
d) jednání uložené zákonem pro ochranu života, zdraví nebo práv
druhých.
Článek 10
(1) Každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní
čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno.
(2) Každý má právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého
a osobního života.
(3) Každý má právo na ochranu před neoprávněným shromažďováním,
zveřejňováním nebo jiným zneužíváním údajů o své osobě.
Článek 11
(1) Každý má právo vlastnit majetek. Vlastnické právo všech vlastníků
má stejný zákonný obsah a ochranu. Dědění se zaručuje.
(2) Zákon stanoví, který majetek nezbytný k zabezpečování potřeb
celé společnosti, rozvoje národního hospodářství a veřejného zájmu
smí být jen ve vlastnictví státu, obce nebo určených právnických
osob; zákon může také stanovit, že určité věci mohou být pouze ve
vlastnictví občanů nebo právnických osob se sídlem v České a Slovenské
Federativní Republice.
(3) Vlastnictví se zavazuje. Nesmí být zneužito na újmu práv druhých
anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy. Jeho výkon
nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu a životní prostředí nad
míru stanovenou zákonem.
(4) Vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva je možné
ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu.
(5) Daně a poplatky lze ukládat jen na základě zákona.
Článek 12
(1) Obydlí je nedotknutelné. Není dovoleno do něj vstoupit bez souhlasu
toho, kdo v něm bydlí.
(2) Domovní prohlídka je přípustná jen pro účely trestního řízení,
a to na písemný odůvodněný příkaz soudce. Způsob provedení domovní
prohlídky stanoví zákon.
(3) Jiné zásahy do nedotknutelnosti obydlí mohou být zákonem dovoleny,
jen je-li to v demokratické společnosti nezbytné pro ochranu života
nebo zdraví osob, pro ochranu práv a svobod druhých anebo pro odvrácení
závažného ohrožení veřejné bezpečnosti a pořádku. Pokud je obydlí
užíváno také pro podnikání nebo provozování jiné hospodářské činnosti,
mohou být takové zásahy zákonem dovoleny, též je-li to nezbytné
pro plnění úkolů veřejné správy.
Článek 13
Nikdo nesmí porušit listovní tajemství ani tajemství jiných písemností
a záznamů, ať již uchovávaných v soukromí, nebo zasílaných poštou
anebo jiným způsobem, s výjimkou případů a způsobem, které stanoví
zákon. Stejně se zaručuje tajemství zpráv podávaných telefonem,
telegrafem nebo jiným podobným zařízením.
Článek 14
(1) Svoboda pohybu a pobytu je zaručena.
(2) Každý, kdo se oprávněně zdržuje na území České a Slovenské Federativní
Republiky, má právo svobodně je opustit.
(3) Tyto svobody mohou být omezeny zákonem, jestliže je to nevyhnutelné
pro bezpečnost státu, udržení veřejného pořádku, ochranu zdraví
nebo ochranu práv a svobod druhých a na vymezených územích též z
důvodu ochrany přírody.
(4) Každý občan má právo na svobodný vstup na území České a Slovenské
Federativní Republiky. Občan nemůže být nucen k opuštění své vlasti.
(5) Cizinec může být vyhoštěn jen v případech stanovených zákonem.
Článek 15
(1) Svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání je zaručena.
Každý má právo změnit své náboženství nebo víru anebo být bez náboženského
vyznání.
(2) Svoboda vědeckého bádání a umělecké tvorby je zaručena.
(3) Nikdo nemůže být nucen vykonávat vojenskou službu, pokud je
to v rozporu s jeho svědomím nebo s jeho náboženským vyznáním. Podrobnosti
stanoví zákon.
Článek 16
(1) Každý má právo svobodně projevovat své náboženství nebo víru
buď sám nebo společně s jinými, soukromě nebo veřejně, bohoslužbou,
vyučováním, náboženskými úkony nebo zachováváním obřadu.
(2) Církve a náboženské společnosti spravují své záležitosti, zejména
ustavují své orgány, ustanovují své duchovní a zřizují řeholní a
jiné církevní instituce nezávisle na státních orgánech.
(3) Zákon stanoví podmínky vyučování náboženství na státních školách.
(4) Výkon těchto práv může být omezen zákonem, jde-li o opatření
v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu veřejné bezpečnosti
a pořádku, zdraví a mravnosti nebo práv a svobod druhých.
Oddíl druhý
Politická práva
Článek 17
(1) Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny.
(2) Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem,
obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat
a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu.
(3) Cenzura je nepřípustná.
(4) Svobodu projevu a právo vyhledávat a šířit informace lze omezit
zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro
ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost,
ochranu veřejného zdraví a mravnosti.
(5) Státní orgány a orgány územní samosprávy jsou povinny přiměřeným
způsobem poskytovat informace o své činnosti. Podmínky a provedení
stanové zákon.
Článek 18
(1) Petiční právo je zaručeno; ve věcech veřejného nebo jiného společenského
zájmu má každý právo sám nebo s jinými se obracet na státní orgány
a orgány územní samosprávy s žádostmi, návrhy a stížnostmi.
(2) Peticí se nesmí zasahovat do nezávislosti soudu.
(3) Peticemi se nesmí vyzývat k porušování základních práv a svobod
zaručených Listinou.
Článek 19
(1) Právo pokojně se shromažďovat je zaručeno.
(2) Toto právo lze omezit zákonem v případech shromáždění na veřejných
místech, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro
ochranu práv a svobod druhých, ochranu veřejného pořádku, zdraví,
mravnosti, majetku nebo pro bezpečnost státu. Shromáždění však nesmí
být podmíněno povolením orgánu veřejné správy.
Článek 20
(1) Právo svobodně se sdružovat je zaručeno. Každý má právo spolu
s jinými se sdružovat ve spolcích, společnostech a jiných sdruženích.
(2) Občané mají právo zakládat též politické strany a politická
hnutí a sdružovat se v nich.
(3) Výkon těchto práv lze omezit jen v případech stanovených zákonem,
jestliže je to v demokratické společnosti nezbytné pro bezpečnost
státu, ochranu veřejné bezpečnosti a veřejného pořádku, předcházení
trestným činům nebo pro ochranu práv a svobod druhých.
(4) Politické strany a politická hnutí, jakož i jiná sdružení jsou
odděleny od státu.
Článek 21
(1) Občané mají právo podílet se na správě veřejných věcí přímo
nebo svobodnou volbou svých zástupců.
(2) Volby se musí konat ve lhůtách nepřesahujících pravidelná volební
období stanovená zákonem.
(3) Volební právo je všeobecné a rovné a vykonává se tajným hlasováním.
Podmínky výkonu voleného práva stanoví zákon.
(4) Občané mají za rovných podmínek přístup k voleným a jiným veřejným
funkcím.
Článek 22
Zákonná úprava všech politických práv a svobod a její výklad a používání
musí umožňovat a ochraňovat svobodnou soutěž politických sil v demokratické
společnosti.
Článek 23
Občané mají právo postavit se na odpor proti každému, kdo by odstraňoval
demokratický řád lidských práv a základních svobod, založený Listinou,
jestliže činnost ústavních orgánů a účinné použití zákonných prostředků
jsou znemožněny.
Hlava třetí
Práva národnostních a etnických menšin
Článek 24
Příslušnost ke kterékoli národnostní nebo etnické menšině nesmí
být nikomu na újmu.
Článek 25
(1) Občanům tvořícím národnostní nebo etnické menšiny se zaručuje
všestranný rozvoj, zejména právo společně s jinými příslušníky menšiny
rozvíjet vlastní kulturu, právo rozšiřovat a přijímat informace
v jejich mateřském jazyku a sdružovat se v národnostních sdruženích.
Podrobnosti stanoví zákon.
(2) Občanům příslušejícím k národnostním a etnickým menšinám se
za podmínek stanovených zákonem zaručuje též
a) právo na vzdělání v jejich jazyku,
b) právo užívat jejich jazyka v úředním styku,
c) právo účasti na řešení věcí týkajících se národnostních a etnických
menšin.
Hlava čtvrtá
Hospodářská, sociální a kulturní práva
Článek 26
(1) Každý má právo na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu,
jakož i právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost.
(2) Zákon může stanovit podmínky a omezení pro výkon určitých povolání
nebo činností.
(3) Každý má právo získávat prostředky pro své životní potřeby prací.
Občany, kteří toto právo nemohou bez své viny vykonávat, stát v
přiměřeném rozsahu hmotně zajišťuje; podmínky stanoví zákon.
(4) Zákon může stanovit odchylnou úpravu pro cizince.
Článek 27
(1) Každý má právo svobodně se sdružovat s jinými na ochranu svých
hospodářských a sociálních zájmů.
(2) Odborové organizace vznikají nezávisle na státu. Omezovat počet
odborových organizací je nepřípustné, stejně jako zvýhodňovat některé
z nich v podniku nebo v odvětví.
(3) Činnost odborových organizací a vznik a činnost jiných sdružení
na ochranu hospodářských a sociálních zájmů mohou být omezeny zákonem,
jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu
a bezpečnost státu, veřejného pořádku nebo práv a svobod druhých.
(4) Právo na stávku je zaručeno za podmínek stanovených zákonem;
toto právo nepřísluší soudcům, prokurátorům, příslušníkům ozbrojených
sil a příslušníkům bezpečnostních sborů.
Článek 28
Zaměstnanci mají právo na spravedlivou odměnu za práci a na uspokojivé
pracovní podmínky. Podrobnosti stanoví zákon.
Článek 29
(1) Ženy, mladiství a osoby zdravotně postižené mají právo na zvýšenou
ochranu zdraví při práci a na zvláštní pracovní podmínky.
(2) Mladiství a osoby zdravotně postižené mají právo na zvláštní
ochranu v pracovních vztazích a na pomoc při přípravě povolání.
(3) Podrobnosti stanoví zákon.
Článek 30
(1) Občané mají právo na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří a
při nezpůsobilosti k práci, jakož i při ztrátě živitele.
(2) Každý, kdo je v hmotné nouzi, má právo na takovou pomoc, která
je nezbytná pro zajištění základních životních podmínek.
(3) Podrobnosti stanoví zákon.
Článek 31
Každý má právo na ochranu zdraví. Občané mají na základě veřejného
pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky
za podmínek, které stanoví zákon.
Článek 32
(1) Rodičovství a rodina jsou pod ochranou zákona. Zvláštní ochrana
dětí a mladistvých je zaručena.
(2) Ženě v těhotenství je zaručena zvláštní péče, ochrana v pracovních
vztazích a odpovídající zdravotní podmínky.
(3) Děti narozené v manželství i mimo ně mají stejná práva.
(4) Péče o děti a jejich výchova je právem rodičů; děti mají právo
na rodičovskou výchovu a péči. Práva rodičů mohou být omezena a
nezletilé děti mohou být od rodičů odloučeny proti jejich vůli jen
rozhodnutím soudu na základě zákona.
(5) Rodiče, které pečují o děti, mají právo na pomoc státu.
(6) Podrobnosti stanoví zákon.
Článek 33
(1) Každý má právo na vzdělání. Školní docházka je povinná po dobu,
kterou stanoví zákon.
(2) Občané mají právo na bezplatné vzdělání v základních a středních
školách, podle schopností občana a možností společnosti též na vysokých
školách.
(3) Zřizovat jiné školy než státní a vyučovat na nich lze jen za
podmínek stanovených zákonem; na takových školách se může vzdělání
poskytovat za úplatu.
(4) Zákon stanoví, za jakých podmínek mají občané při studiu právo
na pomoc státu.
Článek 34
(1) Práva k výsledkům tvůrčí duševní činnosti jsou chráněna zákonem.
(2) Právo přístupu ke kulturnímu bohatství je zaručeno za podmínek
stanovených zákonem.
Článek 35
(1) Každý má právo na příznivé životní prostředí.
(2) Každý má právo na včasné a úplné informace o stavu životního
prostředí a přírodních zdrojů.
(3) Při výkonu svých práv nikdo nesmí ohrožovat ani poškozovat životní
prostředí, přírodní zdroje, druhové bohatství přírody a kulturní
památky nad míru stanovenou zákonem.
Hlava pátá
Právo na soudní a jinou právní ochranu
Článek 36
(1) Každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého
a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu.
(2) Kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen rozhodnutím orgánu
veřejné správy, může se obrátit na soud, aby přezkoumal zákonnost
takového rozhodnutí, nestanové-li zákon jinak. Z pravomoci soudu
však nesmí být vyloučeno přezkoumávání rozhodnutí týkajících se
základních práv a svobod podle Listiny.
(3) Každý má právo na náhradu škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím
soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným
úředním postupem.
(4) Podmínky a podrobnosti stanoví zákon.
Článek 37
(1) Každý má právo odepřít výpověď, jestliže by jí způsobil nebezpečí
trestního stíhání sobě nebo osobě blízké.
(2) Každý má právo na právní pomoc v řízení před soudy, jinými státními
orgány či orgány veřejné správy, a to od počátku řízení.
(3) Všichni účastníci jsou si v řízení rovni.
(4) Kdo prohlásí, že neovládá jazyk, jímž se vede jednání, má právo
na tlumočníka.
Článek 38
(1) Nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Příslušnost soudu
i soudce stanoví zákon.
(2) Každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných
průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným
důkazům. Veřejnost může být vyloučena jen v případech stanovených
zákonem.
Článek 39
Jen zákon stanoví, které jednání je trestným činem a jaký trest,
jakož i jaké jiné újmy na právech nebo majetku, lze za jeho spáchání
uložit.
Článek 40
(1) Jen soud rozhoduje o vině a trestu za trestné činy.
(2) Každý, proti němuž je vedeno trestní řízení, je považován za
nevinného, pokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu nebyla
jeho vina vyslovena.
(3) Obviněný má právo, aby mu byl poskytnut čas a možnost k přípravě
obhajoby a aby se mohl hájit sám nebo prostřednictvím obhájce. Jestliže
si obhájce nezvolí, ačkoliv ho podle zákona mít musí, bude mu ustanoven
soudem. Zákon stanoví, v kterých případech má obviněný právo na
bezplatnou pomoc obhájce.
(4) Obviněný má právo odepřít výpověď; tohoto práva nesmí být žádným
způsobem zbaven.
(5) Nikdo nemůže být trestně stíhán za čin, pro který již byl pravomocně
odsouzen nebo zproštěn obžaloby. Tato zásada nevylučuje uplatnění
mimořádných opravných prostředků v souladu se zákonem.
(6) Trestnost činu se posuzuje a trest se ukládá podle zákona účinného
v době, kdy byl čin spáchán. Pozdějšího zákona se použije, jestliže
je to pro pachatele příznivější.
Hlava šestá
Ustanovení společná
Článek 41
(1) Práv uvedených v čl. 26, čl. 27 odst. 4, čl. 28 až 31, čl. 32
odst. 1 a 3, čl. 33 a 35 Listiny je možno se domáhat pouze v mezích
zákonů, které tato ustanovení provádějí.
(2) Kde se v Listině mluví o zákonu, rozumí se tím zákon Federálního
shromáždění, jestliže z ústavního rozdělení zákonodárné pravomoci
nevyplývá, že úprava přísluší zákonům národních rad.
Článek 42
(1) Pokud Listina používá pojmu "občan", rozumí se tím státní občan
České a Slovenské Federativní Republiky.
(2) Cizinci používají v České a Slovenské Federativní Republice
lidských práv a základních svobod zaručených Listinou, pokud nejsou
přiznána výslovně občanům.
(3) Pokud dosavadní předpisy používají pojmu "občan", rozumí se
tím každý člověk, jde-li o základní práva a svobody, které Listina
přiznává bez ohledu na státní občanství.
Článek 43
Česká a Slovenská Federativní Republika poskytuje azyl cizincům
pronásledovaným za uplatňování politických práv a svobod. Azyl může
být odepřen tomu, kdo jednal v rozporu se základními lidskými právy
a svobodami.
Článek 44
Zákon může soudcům a prokurátorům omezit právo na podnikání a jinou hospodářskou
činnost a právo uvedené v čl. 20 odst. 2; zaměstnancům státní správy a územní
samosprávy ve funkcích, které určí, též právo uvedené v čl. 27 odst. 4; příslušníkům
bezpečnostních sborů a příslušníkům ozbrojených sil též práva uvedená v čl.
18, 19 a čl. 27 odst. 1 až 3, pokud souvisí s výkonem služby. Osobám v povoláních,
která jsou bezprostředně nezbytná pro ochranu života a zdraví, může zákon omezit
právo na stávku.