Restituce  versus měna



Jednou z důležitých příčin měnových potíží je odliv zahraničních investic. Není tomu tak proto, že zahraniční investoři dobře vědí, že ve veřejném povědomí u nás je hluboce zakořeněna neúcta k majetkovým hodnotám, přesněji řečeno k cizím majetkovým hodnotám? Před více než padesáti lety jsme majetky znárodnili. Valná část znárodněných hodnot, které vytvořily generace před námi, byla pak prošustrována. Po revoluci jsme zbytky těchto hodnot nevrátili původním majitelům, ale připustili jsme, aby se dostaly do rukou dobrodruhů nebo bolševických pohrobků. Zbyla část hodnot, kterou ještě můžeme původním majitelům vrátit a napravit si tak pověst. Jde o majetek církevní. Jenže ve chvíli, kdy se zdá, že navracení alespoň části církevního majetku je na dosah ruky, se objeví tvrzení, že církevní organizace, jíž měl být majetek vrácen, kolaborovala s nacisty. Nic nevadí, že její představitelé byli nacisty pronásledováni, pouhé podezření stačí k vyvolání kampaně proti. Ve chvíli, kdy bychom měli demonstrovat úctu k soukromému vlastnictví, demonstrujeme souhlas s "výdobytky" totalitních režimů. Věru vynikající signál pro ty, kdo ještě snad uvažují svůj majetek nám svěřit. Kampaň proti vrácení církevního majetku vyšla z řad opoziční sociální demokracie, což příliš nepřekvapilo. Co však překvapí, je skutečnost, že tato strana není naprosto jednoznačně všemi pravicovými stranami odsouzena, že se našli pravicoví politici, kteří nevyloučili eventuální spojení s ní a tím dali do zahraničí signál o nespolehlivosti nás všech. Nezbývá než věřit, že se mezi námi najdou lidé, kteří přehodnotí svůj postoj k výsledkům a následkům totalitního znárodňování. Tato změna národního povědomí by vedla k nápravě naší ekonomiky podstatně jistěji než nejrůznější dovozní přirážky, zvyšování úrokové míry, přestavby vlády či jiné zázračné medicíny.