Tato česká vláda, spolu s předchozími vládami od listopadu 1989, pokračuje v zločinnosti komunistického režimu a chrání ty, kteří komunistický režim aktivně prosazovali. (zák. 198/93). Nejodpornější přitom je, že drobný soukromý majetek, jako rodinné domy, chaty, zahrady, nikdy nezabavený (zák. 119/1991) a bezprávně získaný členy komunistické strany často jako výsledek justičních zločinů, tato vláda lstivě označuje jako majetek získaný v dobré víře.

Přátelé,

Od posledního 50. oběžníku uteklo 5 měsíců. Čekáme na odpověď Evropského parlamentu na svou petici 270/2003, kterou jsme podali v lednu 2003 a ji obhajovali v březnu 2004 v Bruselu. Dlouhému odkladu se nedivíme. Byly volby do Evropského parlamentu, přišli noví lidé do výborů, které mají petici zkoumat i do Evropské komise, kde ten zfalšovaný dokument, proti kterému jsme petici podali, vyrobili. Hlavní otázka ovšem je:

Přizná Evropský parlament, že byla Česká republika přijata do Evropské Unie na základě podvodného a zcela zfalšovaného dokumentu vydaného Evropskou komisí ? 

Necháme se překvapit.

Mezitím jsme ovšem nezaháleli a poslali několik stížností Radě Evropy na praktiky Evropského soudu pro lidská práva, kde si česká kancelář počíná zcela svévolně a sama zamítá stížnosti, aniž by je přeložila do angličtiny nebo francouzštiny, takže je soudci nemohou posoudit.

Štrasburský výbor, s kterým spolupracujeme, nebyl ani vpuštěn do soudní budovy ve Štrasburku, aby se přesvědčil jak byly některé stížnosti projednávané, i když veškeré písemnosti, týkající se projednání stížností, mají být přístupné veřejnosti.

Přikládáme překlad rezoluce, kterou přijala na svém XVI sjezdu Evropská lidová strana spolu se stranou Evropských demokratů. Je to nejsilnější seskupení v Evropském parlamentu. Jsou zastoupeni 268 poslanci, z celkového počtu 732 poslanců Evropského parlamentu. Mezi nimi je 14 nově zvolených Čechů, jejichž jména uvádíme:

Jan Březina, Milan Cabrnoch, Petr Duchoň, Hynek Fajmon, Jana Hybášková, Miroslav Ouzký, Zuzana Roithová, Nina Škottová, Ivo Strejček, Oldřich Vlasák, Tomáš Zatloukal, Jan Zahradil, Josef Zieleniec a Jaroslav Zvěřina. Všem můžete napsat na adresu:

European Parliament,
Building A. Spinelli,
60 rue WiertzB-104,
Brusel, Belgie.

Přikládáme vyúčtování. Na našem účtě je 2,951 kanadských dolarů, po rozeslání tohoto oběžníku to bude asi 2500 dolarů. Znovu vás prosíme, pokud dostáváte oběžník poštou a máte přístup k internetu, abyste nám oznámili internetovou adresu. Ušetříte nám tak peníze, čas i práci.

Na druhé straně je překlad stížnosti, kterou jsme poslali panu Terry Davisovi, novému generálnímu sekretáři Rady Evropy.

Jan Sammer

17. září 2004.

Rada Evropy,
Avenue d’Europe
F-67075, Strasbourg Cedex
France

K rukám pana Terry Davise, generálního sekretáře.

Věc: Stížnost na nesprávné chování soudců a na praktiky Evropského soudu pro lidská práva.

Vážený pane,

Tímto si stěžujeme na počínání etnických kanceláří a některých soudců. Obzvlášť jsme shledali nepravosti v českých a slovenských kancelářích, které jsou součástí soudu, protože projednávají stranicky stížnosti proti státu, který reprezentují ve prospěch státu a v  neprospěch stěžovatele.

Tyto kanceláře, zvláště česká, o které máme podrobné informace, nepřekládají stížnosti do oficiálních jazyků soudu, nepředkládají tedy přeložené stížnosti soudcům a odmítají stížnosti zcela o své vůli stejným dopisem, v kterém jako důvod uvádějí články 28, 34 a 35 Úmluvy, ačkoliv tyto stížnosti nijak tyto články neporušují. V tom dopise informují stěžovatele, že na další korespondenci nebudou odpovídat a svazek do roka zničí.

Podle článku 33 (3) soudního řádu je veškerá dokumentace přístupná veřejnosti ale zaměstnanci české kanceláře odmítají stěžovatelům i jejich zástupcům přístup k jejich vlastním svazkům, a říkají, že dokumenty, překlady a zprávy soudce-zpravodaje jsou tajné, a že i směrnice, která je prohlašuje za tajné, je sama tajná.

Většina českých stížností je o majetcích soudně zabavených během 40 let komunizmu. Třebaže byly všechny tyto rozsudky zrušeny českým zákonem 119/1990 ke dni, kdy byly vysloveny, oběti těchto konfiskací nemohou dostat své majetky zpět.

Podle zprávy ČTK navštívil 17. června 2004 prezident štrasburského soudu, pan Luzius Wildhaber, prezidenta České republiky Václava Klause v Praze. Ve zprávě po návštěvě se oba shodli na tom, že dnešní zákony nelze uplatňovat při řešení starých křivd. Tato návštěva a porada s hlavou žalovaného státu je hrubé porušení neodvislosti soudu. Pan Wildhaber by měl resignovat a všechny stížnosti, které byly takovým způsobem zamítnuty, by měly být znovu projednány.

Při projednání stížností Gratzinger (39794/98) a Poláček (38645/97) použil soud československý diskriminační zákon 87/1991 k tomu, aby zamítl tyto stížnosti. Tento zákon byl, jako diskriminační, několikrát odsouzen Výborem Spojených národů pro lidská práva.

Domníváme se, že soud byl natolik ovlivněn českou a slovenskou lobby, že v odůvodnění rozsudku doslova citoval stanoviska vlád.

Naše žádost o spravedlnost je zároveň žádostí o akci, protože nečinnost znamená toleranci zla.

Jan Sammer