Tato česká vláda nadále pokračuje v zločinnosti komunistického režimu, ignoruje zákon 198/93 O protiprávnosti komunistického režimu a odporu proti němu, nedbá Výboru Spojených národů, který Českou republiku opakovaně vyzval, aby neporušovala Pakt o občanských právech, který je pro ni závazný a tím i svou ústavu, aby nediskriminovala oběti komunistického teroru, a aby upravila Ústavu tak, aby do ní byla zahrnuta všechna práva podle tohoto Paktu.

Podle řeči prezidenta Bushe při jeho uvedení do úřadu se dá předpokládat, že se zvětší naděje, že američtí občané nebudou poškozováni na svých lidských právech českou postkomunistickou vládou. Je proto třeba, aby se američtí občané českého původu obraceli na své reprezentanty v kongresu, písemně nebo i osobně a odvolávali se na výše uvedené rozhodnutí Výboru Spojených národů pro lidská práva.

Musíme se zmínit o jedné významné výjimce z předchozího tvrzení.
Dne 27.12.2004 obdržela advokátní kancelář Toman - Devátý a partneři vyrozumění o tom, že ministr spravedlnosti podal stížnost pro porušení zákona proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ve věci vedené Okr.soudem v Olomouci proti Vladimíru Hučínovi, který byl tahán po soudech a byl dokonce vězněn za protibolševickou činnost z roku 1977! Obsahem sdělení je také konstatování, že veškeré zbytkové tresty mají úzký vztah na trestné činy, které jsou již rehabilitovány dle Zákona o protiprávnosti komunistického režimu a odporu proti němu - Zákon 198/93 Sb. Mluvčí ministerstva spravedlnosti Dimun se ve své zprávě pro sdělovací prostředky jednoznačně vyjádřil, že Hučínova činnost byla v souladu se Zákonem o protiprávnosti komunistického režimu a odporu proti němu. Originál stížnosti ministra je přiložen.

20. ledna 2005 byl u Krajského soudu v Olomouci Vladimír Hučín osvobozen od obvinění za nedovolené ozbrojování v roce 1977. Naopak obhájce V. Hučína podal žalobu na poručíka StB Zifčáka, který v r. 1989 vedl studenty na Národní třídu v Praze, kde je čekal masakr od přepadových oddílu SNB a tam také Zifčák se přetvořil na studenta Šmída, který byl údajně zastřelen. Zifčák byl hlavním aktérem proti V. Hučínovi, že má arzenál zbraní, že dělal bombové útoky v Přerově atd., což byla vlastně činnost Zifčáka a jeho komunistického gangu v Bruntále. Pro naši věc je tato událost významná tím, že se ministr spravedlnosti odvolal na Zákon o protiprávnosti komunistického režimu, který byl dosud považován jen za jakousi deklaraci, podle které se u soudů nepostupovalo, protože tento zákon neměl žádné prováděcí nařízení nebo postihy. Ministrova stížnost, podle našeho názoru, způsobila to, že se v příštích majetkových sporech k němu bude muset přihlížet.

O osudu naší petice k Evropskému parlamentu, kterou jsme podali v roce 2003 a obhajovali jsme ji v březnu 2004, jsme nedostali žádnou oficielní odpověď. Po několika telefonických urgencích nám ředitel kanceláře předsedy petiční komise sdělil, že sice je petice nadále otevřená, ale že není široká politická vůle k jejímu prosazení. Jak se snad pamatujete, petice vyjmenovala lži, zamlčování překrucování a podvody Evropské komise a české vlády. Zkoumáme možnost podání žaloby proti tomuto porušování všech zásad Evropské Unie u Evropského soudního dvora v Lucemburku.

V Torontu jsme měli návštěvu prezidenta Klause. Jen v krátkosti se zmíníme o výměně názorů, která se přitom odehrála mezi Václavem Klausem (VK) a Čechy v publiku (ČP):

VK: V Evropě se teď dějí špatné věci. Oni chtějí z Evropy skutečně udělat jediný velký stát.
ČP: To bude zrovna báječné, že lidé různých národů a jazyků budou v jednom velikém celku podobně, jako tomu bylo za Rakouska.
VK: Jak můžete mluvit o časech za Rakouska, když rozbitím Rakouska Masaryk pomohl stvořit Československo?
ČP: Pane prezidente, ta Vaše tlustá čára za minulostí, tečka za restitucemi a malé zpětné zrcátko, to není dobrá životní filozofie ani pro jednotlivce, ani pro národ, protože se z ní vytratilo svědomí.
VK: Ono záleží na tom, jak velké to zpětné zrcátko je, jestli je jen několik centimetrů.
ČP: A pane prezidente, co vlastně v tom zpětném zrcátku vidíte?
VK: Vy jenom rejpáte, aby vám lidi zatleskali.
ČP: Proč si nemohou občané, kteří odešli před listopadem 1989 podržet české občanství, když dostanou třebas kanadské?
VK: Musíte se rozhodnout kde chcete žít. Vy jste jistě přijela do Kanady, aby se vám líp vedlo a ne proto, abyste pomáhala české republice. To máte stejné, jako že nemůžete být napůl těhotná a napůl ne.
ČP: Proč dělá republika s občanstvím takové drahoty, když třebas Němci nebo Židé si váží svých lidí i po několika generacích a udělují jim občanství?
VK: Pokrčil jen rameny a byl konec.

Je třeba se zmínit o významu událostí v Gruzii, Rumunsku i na Ukrajině, kde jsme zaznamenali odklon od postkomunistického vedení. Otrávení prezidenta Juščenka, zfalšované volby, opakované volby, které daly zapravdu demonstrantům a hlavně tendence přiklonit se k Západu a k Evropské Unii dávají i nám naději, že tyto události ovlivní i postkomunistický vývoj v ČR. Měli by si to uvědomit i lidé, kteří se se zločinností vezou, nehledí dopředu a nevidí, že i u nás pravděpodobně nastanou změny.

V poslední době jsme svědky nových bezprávností, kdy majetek předtím restituovaný se znovu znárodňuje. Nedávný výrok Ústavního soudu sebral zpátky rodině Colloredo Mansfeld zámek Opočno. O tomto rozhodnutí Ústavního soudu, kterému předsedá V. Klausem jmenovaný Pavel Rychetský, přikládáme názor Petra Placáka, který přinesla Mladá Fronta Dnes.

Máme doložený i jiný případ soukromého občana, kterému byl v restituci vrácen pozemek s původními stavbami. Občan má tyto pozemky zapsané na své jméno v katastru nemovitostí už od roku 1993 a platí státu daně. V domku ale bydlí funkcionář a náš občan, kterému pozemky patří, má na ně zakázán přístup. Věc se táhne léta a teď je před Štrasburským soudem pro lidská práva. Soud se dotázal vlády i majitele pozemků, jak je možné, že občan, který je majitelem pozemků a platí z nich daně, na ně nemá přístup? Vládní zmocněnec našel řešení:
Nařídil úřadu majetku státu a ten zas katastrálnímu úřadu, aby zapsal v katastru jako majitele vládu ČR. Bude asi takových případů víc.

Přikládáme i vyúčtování, podle kterého máme v kampeličce 3 439,46 Can. dolarů. Po rozeslání tohoto oběžníku zbyde asi 3 000 dolarů.

Pokud vám zasíláme oběžníky poštou a máte internetovou adresu, sdělte nám ji. Ušetříme peníze i práci rozesíláním oběžníku elektronicky.

Jan Sammer, Secretary