Přátelé,

poslední oběžník jsme vydali v lednu. Od té doby se politická situace v České republice vyhrotila až do odstranění premiéra Grosse. Přikládáme dopis novému ministerskému předsedovi, Ing. Jiřímu Paroubkovi.

České a Slovenské sdružení v Kanadě vyznamenalo skupinu bratří Mašínů za statečnost. O jejich činnosti je v Česku rozpor. My jsme vycházeli z toho, že většina občanů čekala marně doma na to až to praskne, někteří se vydali s největší tajností na nebezpečnou cestu přes hranici ale vojáci si cestu na svobodu vybojovali se zbraní. Byla válka proti vlastnímu obyvatelstvu a státy Varšavské smlouvy připravovaly válku na dobytí Západu. Rozhodnutí Mašínů jít přímo a se zbraní jsme ocenili a obdivujeme je.

Naše petice budí rozpaky u Evropského parlamentu. Není zamítnutá, je stále otevřená ale nikdo se neodváží na ni odpovědět. Myslíme, že její čas přijde. Odpověď vymáháme od evropského ombudsmana, napsali jsme i Tony Blairovi, který teď předsedá Evropské Unii.

Věc restitucí zatím nijak nepokročila ale máme několik potěšujících zpráv. Odehrává se veliký boj u Evropského soudu ve Štrasburku. Tam se český vládní zmocněnec, JUDr Vít Schorm, snaží vzít českému občanovi nemovitost, kterou ten v restituci dostal zpět, a za kterou ten občan platí každým rokem pozemkovou daň. Je to náramně zajímavé a napínavé, protože se ten zápas odehrává za použití lží a podvodů, navádění k podvodnému jednání, neoprávněného přepisování katastrálních zápisů a vymáhání nového zabavení na základě zrušených komunistických rozsudků. Na Víta Schorma bylo podáno trestní oznámení i žádost o zbavení imunity, kterou má před Evropským soudem. Jeho jednání ve jménu republiky jen znovu dokazuje, že Česká republika ještě zdaleka není právním státem.

Případné soudní rozhodnutí ve prospěch českého občana a proti České republice by skutečně s restitucemi pohnulo. Přikládáme o tom zprávu s titulem Žaluji, která už v češtině i angličtině obletěla svět. Věc se nadále vyvíjí. Připomínáme, že tento případ není ojedinělý. Je prý takových situací asi osm set.

Mnozí z vás, kteří máte internetovou adresu, nám ji stále nechtějí sdělit. Prosíme vás o její sdělení, abychom ušetřili práci, čas i peníze. Slibujeme, že ji nebudeme rozšiřovat.

Nakonec přikládáme, jako obyčejně, vyúčtování.

Jan Sammer, Secretary

Ing. Jiří Paroubek
předseda vlády České republiky.

Vážený pane premiére,

Zdá se nám, tady za oceánem, že po přejití vichřic a vlád Vašich předchůdců, by naše domovina přecejen mohla mít naději se zařadit mezi evropské státy. Nemyslím na papíru ani zeměpisně. Myslím ve skutečnosti.

My tady k tomu pracujeme už od listopadu 1989 a sledujeme ten proces s obavami a nadějemi. Ty obavy zatím převažovaly.

Z těch všelijakých nadějí Vám chceme napsat o jedné, kterou považujeme za hlavní. Jsou to restituce amerických Čechů. Domníváme se, že třeba o té věci nejste podrobně informován, protože je snaha, aby to vyšumělo, jak se teď u nás, u vás, říká.

Restituční zákon 119/1990 zrušil všechny komunistické rozsudky, které byly v rozporu s principy demokratické společnosti. To bylo v dubnu 1990, kdy národ žil v euforii a komunisti byli zalezlí, protože nevěděli co s nimi bude. Skoro za rok potom, v březnu 1991, když jsme už věděli, že jsme všichni vinni, a že nejsme jako oni, se takový zákon nehodil těm, kteří už se nemuseli bát, že na ně dojde a byl tedy schválen zákon 87/1991. Byl podepsán panem Havlem, který tuto politiku prosazoval a komunisty Dubčekem a Čalfou, kteří mu radili. Tam už se říká, že ne každý je oprávněn se radovat. Zejména ne ti, kteří ztratili naše občanství. To bylo namířeno proti americkým Čechům, proti kterým se záludně použila úmluva z roku 1928. Tu podepisovaly skoro všechny evropské státy na žádost Spojených států už od roku 1850, aby byli noví američtí přistěhovalci ochráněni před postihem svých domovských států za vyhnutí se vojenské povinnosti. Ona ta úmluva v závěru stanoví, že když se ten přistěhovalec, třeba k stáru rozhodne, že se vrátí domů, že se ta příslušnost automaticky obrací. To se ovšem dnes nehodí a také se o tom nemluví. To nám nejde do krámu.

Výbor Spojených národů pro lidská práva několikrát, znovu a znovu rozhodl, že tato diskriminace odporuje Paktu o občanských a politických právech, který Česká republika podepsala, že tím republika porušuje nejen ratifikovanou mezinárodní smlouvu ale i svou vlastní ústavu. Česká vláda na to má oficiální sérii výmluv, v kterých odůvodňuje, proč to sice podepsala ale nebude to dodržovat. Tady je naprostá shoda s komunistickým režimem, který dělal totéž.

Několikrát jsme o tomto problému mluvili s českým velvyslancem, panem Pavlem Vošalíkem, který si je toho porušování vědom. Říkáme tu po pravdě i jemu, že Česká republika pokračuje v zločinnosti komunistického režimu a ani pan Vošalík nám to nedovedl vymluvit.

Naše organizace, která zastupuje tisíce Čechů po celém světě i v Čechách, se domnívá, že morálka korupce, lží a podvodů, která dnes v republice vládne i na vysokých místech, je následkem bezpráví za komunismu, a že odstranění této zakázané diskriminace by mělo blahodárný účinek na českou duši. My se postaráme, aby tento problém nevyšuměl. Většina postižených lidí zapisuje tento majetek do poslední vůle, aby se neuskutečnila naděje, že se to samo vyřídí, až ti staří emigranti vymřou.

Nejedná se o fabriky, banky a doly ale o drobný soukromý majetek, jako jsou rodinné domky, chaty a zahrady, které si lidé často pořizovali s trakařem a vlastním potem. Pokud alespoň tato záležitost nebude vyřešena, budeme se muset potýkat s Vašimi vládními zmocněnci, kteří mají za úkol nevydat ani píď, třeba za cenu podvodu. O tom je teď trestní oznámení na pana Víta Schorma u Evropského soudu ve Štrasburku.

Máme doloženo na stech případech, že rodinných domků po popravených, zavřených a uprchlých se zmocňovali skoro výhradně ti nejhorší příslušníci zločinecké komunistické strany. Jsou i případy, kdy nechali člověka zavřít a vyšetřovat, třebaže se nijak neprovinil, jen aby se místní hodnostář mohl zmocnit jeho domku. To a mnoho jiného můžeme doložit.

I po odsouzení Výborem Spojených národů, pokračovala republika v diskriminaci amerických Čechů a to v zákonech na odškodnění politických vězňů, vojáků v spojeneckých armádách a zavlečených do Sovětského svazu. To je zvlášť nechutné, protože někteří z těchto lidí skončili v USA a ztratili nárok na všechno. Vy jistě víte, že je diskriminace, zejména na základě občanství zakázána ve všemožných úmluvách a chartách.

Američtí Češi byli vždycky považováni za výkvět a za naši oporu v cizině. Čeští komunisté, zakuklení i veřejně vystupující, z nich udělali vyvržence.

To odškodnění za zabavené domky má být ve formě vrácení a ne nějakého odškodnění podle cen z roku pět, které by měli platit dnešní poplatníci. Kradené věci patří původnímu majiteli. Domky se nekupovaly v dobré víře, jak někteří komunističtí právníci, jako pan Jičínský nebo Rychetský tvrdí a jak se někteří politici, jako pan Klaus nebo pan Payne domnívají ale ve zločinném spolčení se zločinným režimem.

Jestliže s námi souhlasíte, měl byste se postarat o odstranění nepřípustné diskriminace a tím o veliký krok našeho národa k očištění od zločinů komunistického období.

Veškerá literatura, o které se zmiňujeme je Vám jistě přístupná ale my Vám můžeme všechno poslat.

Tento dopis a Vaši odpověď rozšíříme, aby už jednou bylo konečně jasno.

Jan Sammer, Secretary