Předseda vlády České republiky V Praze dne 26. srpna 2005 Vážený pane, k Vašemu dopisu ze dne 26. července t.r., kterým se na mne obracíte se žádostí o odstranění diskriminace při vrácení majetků v rámci restitucí osobám, které pozbyly státní občanství České republiky, Vám zasílám toto sdělení. Poslanecká sněmovna parlamentu České republiky ve svém vyjádření k restitučnímu zákonu o mimosoudních rehabilitacích předeslala, že Česká a Slovenská Federativní Republika byla jediným státem východoevropského bloku, který přistoupil k řešení problematiky odškodňování majetkových a jiných křivd vzniklých v dřívějším období, jak je konstatováno i v důvodové zprávě k zákonu č. 87/1991 Sb., v platném znění. Obtížnost řešení této problematiky se projevila přitom nejenom při projednávání návrhu zákona, ale i v nutnosti jeho novelizací. Dále uvedla, že svou povahou jde o zákon výjimečný a jednorázový, který vycházel z principu alespoň částečného zmírnění vzniklých křivd, ke kterým došlo v období let 1948 – 1989. Protože účelem zákona nebylo odstranění všech křivd, ale jen jejich zmírnění, bylo možné provést je pouze v takovém rozsahu, aby se neprohloubila vnitřní zadluženost státu. Z tohoto hlediska bylo navrženo odškodnění pouze občanům České a Slovenské Federativní Republiky, což odpovídalo dle Poslaneché sněmovny i mezinárodním zvyklostem. Dále je ve vyjádření Poslanecké sněmovny uvedeno, že se nelze domnívat, že by podmínka státního občanství byla v rozporu s naším právním řádem již proto, že každé osobě, která se zajímala o vrácení svého majetku, zákon umožňoval obnovení občanství v dostatečně dlouhé lhůtě. Této skutečnosti plně odpovídá jednak ustanovení čl. 3 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle kterého má každý právo svobodně rozhodovat o své národnosti, jakož i ustálená judikatura, která vychází z čl. 11 odst. 2 Listiny, který uvádí možnost, aby zákon stanovil omezení nabývání určitých věcí do vlastnictví občanů nebo právnických osob se sídlem v České republice, přičemž čl. 42 odst. 1 Listiny pod pojmem občan rozumí státního občana České republiky (resp. Dříve České a Slovenské republiky). Vámi navrhovaným zásahem do restitučního zákona by se pak i otevřela cesta pro novou fázi restitučních sporů osob, které získaly české občanství po lhůtách k uplatnění nároků na vrácení majetků, tedy za situace, kdy již v mnoha případech došlo k nové úpravě právních poměrů a ke vzniku nových vlastnických vztahů. V důsledku toho by došlo k narušení principu právní jistoty a k destabilizaci právního řádu, neboť i vlastnictví řádně nabyté na základě předchozí právní úpravy je chráněno a z těchto okolností pak vyplývají též důvody pro odlišný postup při hodnocení podmínky státního občanství získaného před uplynutím lhůt ke vznesení nároku na vydání majetku a případů, kdy bylo občanství získáno dodatečně. Domnívám se, že zamítavá rozhodnutí restitučních nároků z důvodu absence občanství České republiky nelze považovat za projev diskriminace. S pozdravem Paroubek v.r.
|