6. září 2005 Ing. Jiří Paroubek, Vaše č.j. 17156/05-KPV z 26. srpna Vážený pane premiére, Děkujeme za Váš dopis. Snad konečně nastal čas, kdy se vysvětlí všechny předsudky na obou stranách a nastane sblížení emigrace s vládou v Praze. Dělí nás ovšem Atlantický oceán a gigantické rozdíly v názorech. Zatím se utěšujeme tím, že jste dopis možná podepsal ale nepsal. Dovolte nám, abychom se zmínili o jednotlivých tvrzeních v tom dopise, která považujeme za neúplná, zavádějící nebo nepravdivá a prosíme Vás, abyste i Vy nám napsal s čím nebudete souhlasit. Jen tak je možné vyčistit nepříjemnou atmosféru, která je mezi námi od roku 1991. Pokud říkáte, že Československo je jediným státem, který nějakým způsobem napravoval křivdy komunismu, víme, že to není pravda. Máme informace ze všech zemí sovětského bloku a víme, že restituce proběhly v různé formě ve všech, s výjimkou Ruska, Ukrajiny a Běloruska. Nemůžeme pochopit, že se pravda drží v tajnosti a místo ní se rozšiřují nepravdy. Ani nevidíme žádný důvod k tomu, abychom se s někým porovnávali a vyzdvihovali to, že jsme se možná lépe zachovali, když to není pravda. Ty postkomunistické fráze a výmluvy, jako jen zmírnit, jen trochu, jen někdy, jen někomu, nejsou hodné moderního právního evropského státu s bohatou demokratickou tradicí. Naším vodítkem musí být především mezinárodní úmluvy, které Československo kdy podepsalo a až potom ústava a zákony. Vždyť článek 10 ústavy říká: Vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je Česká republika vázána, jsou součástí právního řádu; stanoví-li mezinárodní smlouva něco jiného než zákon, použije se mezinárodní smlouva. Výbor Spojených národů pro lidská práva už několikrát republiku odsoudil za porušování podepsaného a ratifikovaného Paktu o občanských a politických právech, posledně v svém rozhodnutí 945/2000. Upozorňujeme i na Závěrečné rozhodnutí Výboru, z něhož Vám přikládáme překlad nejdůležitější části, v které Výbor považuje podmínku občanství za diskriminační. V témže rozhodnutí připomíná Výbor, že Úmluva (Pakt) má přednost před domácími zákony a vyzývá republiku k tomu, aby přijala novou ústavu. Ukládá republice široké zveřejnění tohoto rozhodnutí, které je podle Opčního protokolu pro republiku závazné ale ono bylo utajeno. V tom rozhodnutí je i zmínka o nedokonalosti Listiny, která potřebuje opravu a doplnění, takže Vaše odvolávání se na Listinu postrádá pevný základ. Další tvrzení v tom dopise, že zákon umožňoval obnovení občanství každé osobě, která se zajímala o vrácení majetku, je zcela nepravdivé. Je součástí báchorek, které úředníci a vládní činitelé neodpovědně nebo zlomyslně trousí, a které, i když lživé, mnoho lidí, včetně Vás, už považuje za pravdu. Zde uvádíme zákon 88 z roku 1990, který říká v odstavci 3.b.: Státní občanství nelze udělit, pokud by to bylo v rozporu s mezinárodními závazky, které Československo podepsalo. Zde se zneužívá úmluva o vzájemné ztrátě občanství s USA, která byla podepsána v roce 1928. Další podobnou báchorkou, rozšiřovanou předními vládními činiteli bylo, že se Československo vyrovnalo se Spojenými státy za věci znárodněné a zabavené úmluvou z roku 1982, a že se tedy poškození emigranti mají obrátit na vládu Spojených států. To také bylo zlomyslné a zcela nepravdivé a to se nám podařilo umlčet. Také jsme slýchali, že by náhrada za zabavené majetky narušila rozpočet. My se domníváme, že to není dobrá výmluva na to, že se porušuje právo zaručené mezinárodními dohodami. Rozpočet byl víc narušen podvody, rozkrádáním a nezodpovědnou kuponovou privatizací, při které přišla republika o úžasné hodnoty, a při které bylo světlo spravedlnosti na několik měsíců úmyslně zhasnuto. Je otázka jak tuto situaci vyřešit. My vycházíme z toho, že zabavení bylo protiprávní podle zákona 198/93, a že se majetku obětí komunistického režimu zmocnili skoro ve všech případech vlivní členové zavrženíhodné a zločinné organizace. To můžeme snadno dokázat. Kupovali majetky popravených, zavřených a utečenců za nepatrné částky a to ne v dobré víře ale v dobré komunistické víře, že budeme se Sovětským svazem na věčné časy. K Vaší obavě, že již v mnoha případech došlo ke vzniku nových vlastnických vztahů poznamenáváme, že víme, že ve většině případů drží neprávem zabavené majetky členové této zločinecké organizace a jejich rodiny a máme o tom spolehlivé informace. I v případě změněného vlastnictví je třeba postupovat podle všude platného zákona o ukradených věcech. Je třeba přezkoumat převody drobného soukromého majetku, zejména rodinných domků, v období od února 1948 do ledna 1990. Poněvadž bylo zabavení protiprávní, zákon 119/90 je zrušil se zpětnou platností a Ústavní soud několikrát zdůraznil, že se vlastnictví nikdy neztratilo. Je tedy nesprávné hovořit o nabývání věcí protože jde o pouhé vrácení neprávem zabavených věcí. Stát Israel udělal v zájmu práva a míru větší přesun majetků a obydlí. Ti, kteří se neprávem zabaveného majetku zmocnili, už jen tím, že neplatili nájemné, mají částku, kterou zaplatili, vynahrazenou. Vaše tvrzení, že novým zásahem do restitučního zákona by došlo k narušení právní jistoty je opravdu zavádějící a má za účel nahrávat neoprávněným novým držitelům neprávem zabaveného majetku. Naopak, jednání v souladu s Všeobecnou deklarací lidských práv, s Paktem o občanských a politických právech a s jinými mezinárodními úmluvami, kterými je Česká republika vázaná by dokázalo, že se republika stává právním státem, že má úctu k soukromému majetku, a že zajišťuje, aby se svévolné konfiskace už nikdy neopakovaly. Schvalování a chránění komunistické kořisti je neomluvitelné a je jen pokračováním komunistické zločinnosti. Poslední věta o tom, že se nedomníváte, že jde o diskriminaci nemá smysl. Nejde přece o domnívání. Jde o vyloženou diskriminaci, porušující mezinárodní ratifikované smlouvy. Náš dopis Vám byl součástí našeho oběžníku č. 53. Mezitím jsme Vám poslali oběžník č. 54, v kterém je překlad rozhodnutí Výboru Spojených národů 945/2000. V několika dnech vydáme oběžník č. 55, v kterém bude Váš dopis a tato naše odpověď Vám. Naše oběžníky čtou tisíce lidí ve světě i doma. Doufáme, že budete považovat tuto výměnu názorů za velice prospěšnou našim vztahům a prosíme Vás o reakci na jednotlivé body tohoto dopisu. Jan Sammer, Secretary |