Rozdělený Ústavní soud

Nejednotné usnesení Ústavního soudu svědčí o tom, že právo se v České republice sice začíná rodit ale stále sebou vleče komunistickou minulost. 6. října zamítl Ústavní soud návrh 51 poslanců, kterým se měla Česká republika přiblížit právnímu nazírání Spojených národů, Evropské Unie, Senátu Spojených států i Organizace pro spolupráci a bezpečnost v Evropě. Šlo o diskriminaci, kterou zakazují nejen všechny Českou republikou podepsané dohody, ale kterou odsuzuje i veřejné mínění západního světa. Autoři a signatáři restitučních zákonů schválených v roce 1991 do nich vepsali svůj úmysl i své přesvědčení odvozené buď z jejich vlastní komunistické minulosti nebo alespoň ze čtyřicetileté komunistické propagandy.. Snad by to všechno na domácí půdě prošlo pokud by trval vliv čtyřiceti let indoktrinace . Nepřátelé restitucí však zašli příliš daleko a vložili do zákonů, které původně všechny komunistické zabavovací rozsudky se zpětnou platností zrušily, také podmínku, podle které jsou ti, kteří v důsledku emigrace ztratili české občanství, z veškerých restitucí vyloučeni. Problémů s těmito postkomunistickými zákony bylo mnoho. Několikrát musely být novelizovány a nakonec narazily na odpor doma i v zahraničí. Světové organizace totiž tvrdí, že všichni postižení komunistickými konfiskacemi si jsou rovni spáchanou na nich křivdou a není tedy možno některé z nich diskriminovat jen proto, že při útěku před totalitním režimem museli přijmout občanství země, která jim poskytla útulek. Výbor Spojených národů pro lidská práva, na základě Mezinárodního paktu o civilních a politických právech, právně závazného pro Českou republiku, rozhodl 19. července 1995, že odepření restituce těmto lidem je porušením paktu a vyzval republiku k nápravě. Od té doby kličkuje vláda, sněmovna i ústavní soud a uvádějí neobhajitelné a někdy i směšné argumenty a nepřesné a neúplné kvotace Výboru Spojených národů. Odpor soudců Ústavního soudu k politickému nátlaku shora postupně sílí. Návrh 51 poslanců na odstranění podmínky občanství pro Čechy, kteří byli plně rehabilitováni a ne svou vinou české občanství ztratili, byl sice v plénu Ústavního soudu zamítnut ale 7 z 15 soudců se proti tomuto zamítnutí postavilo. Čtyři z nich dokonce písemně podali své odporující stanovisko, pátý, pravděpodobně znechucen tím, že se jeho jméno jako člena pléna pod takovýmito rozhodnutími vyskytuje, na svou pozici rezignoval. Jan Sammer Czech Coordinating Office Toronto, Canada