Veřejné slyšení OBSE o rozšiřování NATO: kritika "nespravedlivě provedených" restitucí v ČR

Jak už jsme zde informovali na titulní stránce Psa v pátek, Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (Helsinská komise) pořádá ve Washingtonu v úterý 13. května veřejné slyšení, které se soustředí na proces rozšiřování NATO a na to, jak plní žadatelé o vstup do NATO, Česká republika, Rumunsko a Slovinsko, závazky Organizace pro bezpečnost a spolupráci. Během slyšení se má hovořit i o "nedokonalých restitucích", provedených v ČR, totiž o tom, že z restitucí byly vyloučeny osoby, nemající české občanství.

Zatelefonoval jsem činiteli Helsinské komise ve Washingtonu, Chadwicku R. Gorovi. Sdělil mi, že Helsinká komise bere otázku restitucí velmi vážně. Zabývá se jí už přes rok a dosud se jí nedostalo od českých úřadů uspokojivé odpovědi. (Helsinská komise se podle Chadwicka R. Gora zasazuje také o návrat majetku německé menšiny, který byla z Československa vyhoštěna.) Pokud by se při úterním slyšení nedostalo na otázku restitucí, Helsinská komise bude její vyřešení energicky prosazovat jinými způsoby, řekl Gore.

Bude velmi zajímavé, jestli z tohoto dosti obtížně řešitelného problému vzniknou pro ČR potíže před vstupem do NATO.

9. dubna 1997 podalo osm poslanců amerického Kongresu rezoluci, požadující návrat majetku i osobám, které nemají české občanství. Anglický text rezoluce je zde.

Rezoluce požaduje (viz odst. 4), aby:

"Česká republika, Litevsko, Lotyšsko, Rumunsko, Slovensko a každá jiná země, které požadují od těch osob, jimž byl neprávem odcizen majetek komunistickým nebo nacistickým režimem, aby měli trvalý pobyt nebo občanství těchto zemí, v nichž nyní usilují o restituci či kompenzaci za odcizený majetek, zrušila takováto omezení restitučních či kompenzačních zákonů."

Alphonse D'Amato k tomu v senátním záznamu podotýká:

"Vážený pane předsedo, závěrem minulého Kongresu jsem předložil souběžnou rezoluci, týkající se majetkových otázek ve středovýchodní Evropě. Zástupce Christopher C. Smith, spolupředseda Komise, předložil ve sněmovně totožnou rezoluci. Dnes ji podáváme znovu a k tomu se připojují všichni členové Helsinské komise, jako původní sponsoři.

Pane předsedo, býval bych byl velmi rád, kdybych vám mohl sdělit, že v této oblasti došlo k pokroku od loňského září, kdy jsme podávali naši souběžnou rezoluci. Bohužel tomu tak není. Dovolte mi, abych se zmínil jen o dvou příkladech případů, které mě přiměly, abych podal tuto souběžnou rezoluci.

V roce 1991 přijalo Lotyšsko restutiční zákon, poté co získalo nezávislost na sovětském impériu. Zákon vzbudil naději, že ti, kteří byli sovětskou invazí z roku 1940 donuceni opustit své domovy, a museli žít po dobu padesáti let v zahraničí, se konečně budou moci vrátit. A to si myslel také Eso Anton Benjamins, když v roce 1995 nařídil lotyšský městský soud, aby nynější obyvatelé Benjaminsova rodinného domku ho uvolnili.

Bohužel, nynějším obyvatelem tohoto rodinného domu není nikdo jiný než ruský velvyslanec v Lotyšsku. Ruská vláda odmítla vystěhovat svého představitele ze soukromého majetku pana Benjaminse, navzdory tomu, že to nařídil příkaz lotyšského soudu, a lotyšské úřady ho nevystěhovaly.

V České republice není situace o mnoho lepší. Podle zákonů, přijatých po sametové revoluci, Zuzana Bendová má teoreticky právo na restituci jejího rodinného majetku, který byl zkonfiskován nacisty, ale který její rodina neměla možnost na konci druhé světové války převzít. Přestože má Zuzana Bendová podle českého zákona právo na návrat tohoto majetku a česká vláda údajně má v úmyslu navrátit židovský majetek, který byl zkonfiskován nacisty, české ministerstvo financí svévolně uvalilo tíživé a složité podmínky na restituci, jejichž cílem je, jak se zdá, neutralizovat úmysl zákona.

Takže, zatímco nám činitelé české vlády sdělují, že je tato otázka řádně vyřešena, ti, kteří usilují v Praze o návrat neprávem konfiskovaného majetku zjišťují, že je tam čeká úplně jiná skutečnost.

Také jsem velmi znepokojen nedávnými zprávami, že 50 miliónů dolarů bylo zřejmě podvodně odčerpáno z fondů, které získala z Německa Ukrajina pro oběti nacistické perzekuce. Je neobyčejně důležité, aby ukrajinská vláda tuto záležitost naléhavě vyšetřila. Tyto peníze musejí být nalezeny a vráceny těm, kterým právoplatně náležejí, a musejí být s okamžitou platností zavedena taková opatření, aby se nic takového nemohlo stát znovu.

Američané, kteří se kdysi přistěhovali do Spojených států, aby ve svých rodných zemích unikli pronásledování, zjiš|ťují, že v mnoha zemích střední a východní Evropy jsou znovu trestáni, tentokráte diskriminačními zákony, které omezují restituce či kompenzaci za odcizený majetek jan na ty osoby, které v současnosti mají občanství daných zemí anebo tam trvale žijí. To je případ České republiky, Lotyšska, Litvy, Rumunska a Slovenska.

Pane předsedo, tento status quo nemůže pokračovat. Vím, že není možné stoprocentně vrátit hodiny zpět či vymazat bezpráví, která se stala. Chválím mnohé vznikající demokracie, které se snaží řešit tuto složitou otázku a které jednají na základně morální povinnosti napravit monulé křivdy i na základě úsilí podtrhnout rozdíl mezi jejich novým a starým systémem vlády. Avšak více může a musí být učiněno - a tato rezoluce požaduje konkrétní kroky. Zaslouží si naši podporu, a oběti minulých křivd v tomto regionu si zaslouží naší pomoci.

Apeluji na své kolegy, aby se připojili ke mně a k dalším sponsorům této souběžné rezoluce, která požaduje spravedlivý a naléhavý návrat majetku či kompenzaci za něj, aby obětem holocaustu a následného komunistického útlaku nebylo odpíráno, co jim právoplatně náleží."

Čechoameričané dosud nemají možnost mít dvojí, české i americké občanství. Česká menšina ve Spojených státech považuje tuto skutečnost za ostře diskriminující a pohlíží proto na nynější českou vládu s trpkostí.

Přitom americká vláda už české vládě vypověděla jednostranně Smlouvu o naturalizaci z roku 1928, podle níž měli mít američtí občané jen jediné, americké občanství. Podle moderní interpretace mezinárodního práva respektují dnes Spojené státy, stejně jako většina západních zemí, princip dvojího občanství.

Christopher Smith a Alfonse D'Amato, vedoucí představitelé helsinské Komise pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, rozeslali členům americké vlády, včetně ministryně zahraničních věcí Madeleine Albrightové dopisy, v nichž požadují, aby český parlament rozšířil restituční právo i na ty osoby, které nemají české občanství.

V dopise Madeleine Albrightové z 21. března 1997 oba činitelé Helsinské komise poukazují na rozhodnutí výboru OSN pro lidská práva z roku 1995, podle něhož je český požadavek, aby restituenti měli české občanství, diskriminační a porušuje článek 26 Mezinárodní dohody o občanských a politických právech. Jak je zjevné i výše uvedeného, toto diskriminační opatření platí také v Litevsku, v Lotyšsku, v Rumunsku a na Slovensku. (JČ)