Na majetek zapomeňte, restituce nebudou, vzkázal Zeman krajanům Občanství vám stačí, oznámil včera krajanům premiér Miloš Zeman. Naděje exulantů na alespoň nějaké odškodnění ale přece jen žije. I když není velká. PRAHA- Trvalo to bezmála celých deset polistopadových let, než se dočkali i Čechoameričané. I jim parlament ve čtvrtek otevřel cestu k českému občanství, aniž by se současně museli vzdát toho současného, amerického. K čemu ale takovým lidem teď český pas vůbec bude? Tato otázka zazněla během čtvrtečního jednání Senátu několikrát. Mají sice občanství své staré vlasti, nárok na svůj zkonfiskovaný majetek ale nikoliv: příslušné restituční lhůty už dávno uplynuly. Ministr vnitra Václav Grulich (ČSSD) v reakci na výzvy senátorů vracet s občanstvím i majetek nevyloučil, že se vláda mimosoudními rehabilitacemi bude v budoucnu zabývat. K novému kolu restitucí ale zjevně chybí politická vůle. Jasně to včera řekl premiér Miloš Zeman: Jednoznačně konstatuji, že restituční nároky nepřicházejí v úvahu. V podstatě totéž vzkázali krajanům, jejichž majetek je i deset let po pádu minulého režimu v cizích rukou, letos v únoru i poslanci. Smetli tenkrát ze stolu snahu lidovců vypustit z příslušného zákona větu o občanství a umožnit tak krajanům restituovat i bez českého pasu. Aspoň něco Znamená to tedy, že emigranti, kterým jejich majetek sebral stát v letech 1948 až 1989, přijdou úplně zkrátka? To není jisté. Diskuse v Senátu i ta únorová ve sněmovně naznačují, že alespoň nějaké formy odškodnění by se krajané dočkat mohli. Po občanství a slibované možnosti volit i na půdě českých ambasád v cizině by se měli čeští politici podle ministra Grulicha zabývat i otázkou alespoň náhrad škod, které byly našim krajanům minulým režimem způsobeny . Tato myšlenka je blízká politikům ve všech demokratických stranách. Nemyslím si, že to zapadne a že ta vůle je pouze deklarativní, reagoval na vystoupení svých kolegů předseda senátní komise pro krajany žijící v zahraničí Milan Špaček (KDU-ČSL). Že přijatý zákon neodstraňuje křivdy z minulosti zcela, prohlásil také místopředseda Senátu Jaroslav Musial (ČSSD). Odmítl zároveň slova svého stranického kolegy a místopředsedy vlády Pavla Rychetského, podle kterého Česká republika přijala restituční zákony v takovém rozsahu, v jakém tak neučinila nikdy v dějinách právní civilizace žádná země. Po přijetí tohoto zákona musí následovat další krok, abychom ukázali, zda jsme schopni se zařadit mezi demokratické země světa, pronesl nesmlouvavě Musial s tím, že je třeba hledat další řešení, jak křivdy odstranit. Se svým návrhem přispěchal hned během čtvrtečního jednání šéf Unie svobody a senátor Jan Ruml, podle kterého by křivdy spáchané na krajanech mohly být napraveny například formou obligací. Jeho iniciativu, aniž by byla oficiálně předložena, ale senátoři ve svých vystoupeních odmítali. Obávali se totiž, že by rozšíření projednávané předlohy mohlo způsobit její zamítnutí. Ruml si navíc vysloužil ostrou kritiku od předsedy ústavně-právního výboru Jiřího Vyvadila (ČSSD). Ten mu vyčinil za to, že jako ministr vnitra nebyl za šest let schopen předložit normu, již po roce vládnutí prosadila Zemanova vláda. Tento zákon je výsledkem procesu. Hledat společnou vůli bylo těžké, bránil se exministr Ruml. Senátor Jaroslav Musial také připomněl, že krok, jenž parlament učinil, si vyžádal řadu intervencí ze zahraničí. Hned po únorovém zamítnutí novely zákona o mimosoudních rehabilitacích ve sněmovně reagoval například Helsinský výbor amerického Senátu. Vyjádřil hlubokou lítost nad tím, že český parlament nevyužil vynikající příležitost, jak vyřešit dlouhotrvající a sporný problém mezi Českou republikou a Spojenými státy . Odpůrci obnovení restitucí argumentovali tím, že po tolika letech mohou vzniknout nové křivdy lidem, kteří majetek emigrantů nabyli v dobré víře.