USNaMaR Navrácení majetku, restituce
USOmZPS Omezení zákl. práv a svobod
II.ÚS 173/95
>
Pravomocná soudní usnesení podle zákona č. 119/1990 Sb.
o soudní rehabilitaci, ve znění zák. č. 47/1991 Sb., zák.č.
633/1992 Sb. a zák.č. 198/1993 Sb., pokud obsahují rovněž výroky
o zrušení vedlejších trestů propadnutí majetku, jsou listinou
opravňující provedení záznamu podle ustanovení § 8 odst.2 zákona
č. 265/1992 Sb., ve znění zákona č.210/1993 Sb. a zákona č.
90/1996 Sb.
<
Ústavní soud České republiky rozhodl dne 11. 7. 1996 v senátě
ve věci ústavní stížnosti navrhovatelů A): Ing. M.H., J. H.,
J.R., všichni zastoupeni Mgr. J. Č., advokátem, proti
Katastrálnímu úřadu Semily, pracoviště Jilemnice, Pekárenská 34,
Semily, a dále navrhovatelů B): Mgr. J. Č. a O. Č., oba zastoupeni
JUDr. J.J.,advokátkou, proti Katastrálnímu úřadu Děčín, Stavební
415/3,Děčín, za účasti vedlejších účastníků řízení
A): P.P. a J. P. a B): L. D., takto :
Pravomocná soudní usnesení podle zákona č. 119/1990 Sb.
o soudní rehabilitaci, ve znění zák. č. 47/1991 Sb., zák.č.
633/1992 Sb. a zák.č. 198/1993 Sb., pokud obsahují rovněž výroky
o zrušení vedlejších trestů propadnutí majetku, jsou listinou
opravňující provedení záznamu podle ustanovení § 8 odst.2 zákona
č. 265/1992 Sb., ve znění zákona č.210/1993 Sb. a zákona č.
90/1996 Sb.
O d ů v o d n ě n í :
I.
A) Navrhovatelé 1)Ing. M. H., 2) J. H., 3) J. R., všichni
zastoupeni Mgr. J. Č.,advokátem, za účasti vedlejších účastníků
řízení P. P., a J. P., podali ústavní stížnost proti sdělení
Katastrálního úřadu Semily ze dne 21. 4. 1995, sp. zn. 2500/95,
která došla Ústavnímu soudu České republiky dne 26. 6. 1995 a je
vedena pod čj. II. ÚS 173/95-3.
B) Navrhovatelé Mgr. J. Č. a O. Č., oba zastoupeni JUDr. J.J.,
advokátkou, za účasti vedlejšího účastníka řízení L. D, podali
ústavní stížnost proti sdělení Katastrálního úřadu v Děčíně,
pracoviště Rumburk ze dne 9. 8. 1995, čj. Z-549/95. Ústavní
stížnost došla Ústavnímu soudu dne 4. 8. 1995 a byla vedena pod
sp.zn. II. ÚS 203/95.
Protože obě stížnosti spolu skutkově souvisí, v zájmu
hospodárnosti řízení byly usnesením Ústavního soudu České
republiky ze dne 10. 4. 1996, sp.zn. II. ÚS 173/95, spojeny ke
společnému řízení, a to podle ustanovení § 63 zák.č. 182/1993 Sb.,
ve vztahu k ust. § 112 odst. 1 o.s.ř.
A.
Navrhovatelé uvádějí, že jsou podílovými spoluvlastníky, každý
vlastní 1/3 obytného domu čp. 225 se stavební parcelou čp. 215
a p.p.č. 182/2, zapsaných na LV č. 350 pro k.ú. obec Roztoky
u Jilemnice u Katastrálního úřadu Semily, pracoviště Jilemnice.
Rozsudkem Okresního soudu v Semilech ze dne 22. 2. 1971,
sp.zn. 2T 27/71, byli stěžovatelé odsouzeni pro trestný čin
opuštění republiky a byl jim uložen trest propadnutí majetku , vč.
výše specifikovaných nemovitostí.
Usnesením Okresního soudu v Semilech ze dne 5. 11. 1990,
sp.zn. Rt 749/90, byl výše uvedený rozsudek zrušen podle § 2 odst.
1 písm. d) zák.č. 119/1990 Sb. Současně byla zrušena i všechna
navazující rozhodnutí vydaná v téže věci, tj. trest propadnutí
majetku.
Stěžovatelé podali dne 28. 3. 1995 u Katastrálního úřadu
v Semilech, pracoviště Jilemnice, návrh na provedení záznamu
v příslušném katastru, který by obsahoval zrušení v katastru
uvedeného trestního rozsudku.
Katastrální úřad Semily, pracoviště Jilemnice, tomuto návrhu
nevyhověl a formou sdělení stěžovatelům oznámil, že ve smyslu §
20 zák.č. 87/1991 Sb., může provést zápis změny vlastnického práva
jen na základě dohody o vydání věci nebo soudního rozsudku, nikoli
však na základě podkladů, předložených stěžovateli.
B.
Stěžovatelé,Mgr. J. Č. a O. Č.,ve své ústavní stížnosti
uvedli, že jsou vlastníky ideálních 2/3 domu č.p. 414 se stavební
parcelou č. 489 a p.p.č. 2039/2 a 2039/5, zapsaných na LV č. 173
pro k.ú. a obec Dolní Podluží u Katastrálního úřadu v Děčíně,
pracoviště Rumburk.
Rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 4. 8. 1981, sp.zn.
1T 292/81, byli odsouzeni pro trestný čin opuštění republiky a byl
jim mj. uložen i trest propadnutí majetku, vč. podílu na výše
uvedených nemovitostech.
Tento rozsudek byl zrušen usnesením Okresního soudu v Děčíně
ze dne 18. 10. 1990, sp. zn. 2 RT 266/90, podle § 2 odst. 1 písm.
d) zák.č. 119/1990 Sb. Současně byla zrušena všechna navazující
rozhodnutí v této věci.
Stěžovatelé podali dne 17. 3. 1995 u Katastrálního úřadu
v Děčíně, pracoviště Rumburk, návrh na provedení záznamu
vlastnického práva.
Katastrální úřad v Děčíně, pracoviště Rumburk, tomuto návrhu
nevyhověl a dopisem 9.6. 1995, sp. zn. Z-549/95, stěžovatelům
oznámil, že na základě předložených listin nemůže záznam
vlastnického práva provést. Odkázal přitom na §§ 19 a 20 zák.č.
87/1991 Sb., ze kterých vyplývá, že katastrální úřad může
vlastnické právo zapsat jen na základě písemné dohody o vydání
věci nebo na základě soudního rozhodnutí.
V obou případech se stěžovatelé odvolávali na nález Ústavního
soudu ze dne 2. února 1995, sp. zn. I. ÚS 117/93.
II.
Ústavní soud požádal doporučeným dopisem ze dne 27. 2. 1996
v obou výše uvedených případech Český úřad zeměměřický
a katastrální v Praze o závazné vyjádření.
Předseda Českého úřadu zeměměřického a katastrálního Ing. Jiří
Šíma, CSc., v odpovědi ze dne 15. 3. 1996, čj. 1308/96-23, mj.
Ústavnímu soudu sdělil:"Zápisy vlastnických a jiných věcných práv
do katastru nemovitostí se provádějí podle zákona č. 265/1992 Sb.
Tento zákon rozlišuje dva postupy při zápisu vlastnického práva
k nemovitostem.
Prvním druhem zápisu je vklad; postup při provádění vkladu je
upraven v ustanoveních § 2 a násl. cit. zákon. Vklad se provádí na
základě rozhodnutí o jeho povolení. Proti zamítavému rozhodnutí je
přípustný opravný prostředek, který projedná příslušný krajský
soud podle hlavy třetí, části páté o.s.ř.
Druhým druhem zápisu je záznam. Provádí se podle § 7 a násl.
cit. zákona. Záznam nemá vliv na vznik, změnu nebo zánik
vlastnických a jiných věcných práv ( § 14 odst. 2 zák.č. 265/1992
Sb.).Má pouze evidenční účinky. Záznamem se zapisují vlastnická
a jiná věcná práva k nemovitostem, která vznikla, změnila se nebo
zanikla ze zákona, rozhodnutím státního orgánu, příklepem
licitátora ve veřejné dražbě, vydržením, přírůstkem a zpracováním.
Zápis záznamem se provádí na základě listin vyhotovených státními
orgány a jiných listin, které podle zvláštních předpisů potvrzují
nebo osvědčují právní vztahy.
Katastrální úřad listinu předloženou k záznamu přezkoumá
a nesplňuje-li výše uvedené požadavky, v souladu s ust. § 48 odst.
2 zák. č. 265/1992 Sb. ji vrátí tomu, kdo listinu vyhotovil. Ve
věci nevydává rozhodnutí, a proto se také proti neprovedení
záznamu nelze odvolat. Pokud se občan subjektivně domnívá, že
katastrální úřad nepostupoval při posuzování listiny předložené
k provedení záznamu správně, může použít postupu podle vyhl. č.
150/1958 Ú.l., o vyřizování stížností, oznámení a podnětů
pracujících."
V závěru svého vyjádření předseda Českého úřadu zeměměřického
a katastrálního uvedl, že jeho úřad při přípravě novely zák. č.
265/1992 Sb. navrhl, aby se i v záznamech rozhodovalo, aby tak
dotčenému subjektu bylo zajištěno řádné odvolání. Proti tomuto
návrhu se kategoricky postavilo Ministerstvo spravedlnosti ČR.
III.
Protože v projednávaných věcech je vyloučeno zák. č. 265/1992
Sb., ve znění zák.č. 210/1993 Sb., odvolání a ústavní stížnosti
napadená "sdělení" obou katastrálních úřadů jsou konečná, musel se
Ústavní soud nejprve zabývat otázkou, zda rubrikovaná "sdělení"
spadají pod kvalifikaci § 72 odst. 1 písm. a) zák.č. 182/1993 Sb.
Podle znění uvedeného paragrafu, ústavní stížnost může podat
fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy,
jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla
účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci (dále
jen "zásah orgánu veřejné moci") bylo porušeno její základní právo
nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou
podle čl. 10 Ústavy.
Vzhledem k dikci § 72 odst. 1 písm. a) zák.č. 182/1993 Sb.
jsou samostatně rozlišována rozhodnutí v řízení, opatření nebo
jiný zásah orgánu veřejné moci.
Československé správní právo (viz Hoetzel, Praha 1937) staví
ještě rozhodnutí o opatření do stejné právní kategorie, a to jako
projev veřejné správy, která autoritativně upravují a zakládají
právní vztahy tak, že takový projev je schopen právní moci.
Souřazení obou pojmů je odvozeno z toho, že oba výrazy byly
spojeny spřežkou.
Zákon č. 182/1993 Sb. vzhledem k řazení pojmů v § 72 odst. 1
písm. a) stanoví pro "opatření" jinou právní sílu a postavení, než
mají rozhodnutí soudní nebo správní. Je to výraz pro kategorii
aktu nižší právní síly, kterým ale nakonec může být odepřen vstup
do příslušného řízení, obrana jeho práva, účast na řízení apod.
Záznam do katastru, vzhledem k jeho definici, má deklaratorní
charakter, neboť potvrzuje nebo upravuje zapsané vlastnické
vztahy. Odmítnutí provedení záznamu do katastru nemovitostí je
tedy jiným opatřením správního orgánu (orgánu veřejné moci), kte-
rým může být porušeno základní právo občana.
V obou ústavních stížnostech se stěžovatelé domáhali provedení
záznamu do katastrů nemovitostí, a to s odvoláním na usnesení
okresních soudů podle zák.č. 119/1990 Sb.,o soudní rehabilitaci,
kterými byla ze zákona zrušena pravomocná rozhodnutí vyhlášená
v době od 25. 2. 1948 do 1. 1. 1990, týkající se skutků spáchaných
po 5. květnu 1945 v rozsahu uvedeném v § 2 zákona, vč. všech
dalších rozhodnutí v téže trestní věci na ně obsahově navazující.
Zrušení bylo provedeno k datu, kdy tyto odsuzující rozsudky byly
vydány.
Podle již provedené citace § 7 odst. 1 zák.č. 265/1992 Sb.
v platném znění, u práv k nemovitostem, a to vlastnického práva,
zástavního práva a jiných práv, pokud byla zřízena jako věcná
práva k nemovitostem, která vznikla, změnila se nebo zanikla ze
zákona, rozhodnutí státního orgánu se zapisují záznamem údajů do
katastru na základě listin vyhotovených státními orgány a jiných
listin, které podle zvláštních předpisů potvrzují nebo osvědčují
právní vztahy. Podle odst. 2 citovaného § 7 zák.č. 265/1992 Sb.,
tyto listiny zasílají ve lhůtě do 30 dnů státní orgány,
zhotovitelé těchto listin katastrálnímu úřadu samy. Občan, jako
účastník řízení, by měl být z toho vyloučen.
Sama tato dikce je kontradiktorní k § 1 odst. 3 zák.č.
265/1992 Sb., který pod pojmem zápis rozumí vklad, záznam,
poznámku nebo jejich výmaz; přitom podle ust. § 3 odst. 2 zák.č.
265/1992 Sb. se vztahuje zákon o správním řízení pouze na řízení
o povolení vkladu, pokud tento zákon nestanoví jinak. Je to
odpovídající tomu, že katastrální úřady jsou orgány státní správy
na úseku katastru (zák.č. 359/1992 Sb.).
Ustanovení o provedení záznamu by tedy nejen vyloučilo občana
z řízení vůbec (při řízení o povolení vkladu podle § 4 cit. zákona
je účastník smlouvy nebo jiná oprávněná osoba i účastníkem řízení,
neboť jí přísluší právo podání návrhu), ale navíc jej zbavuje
ochrany i podle zákona o správním řízení.
Ústavní soud České republiky dospěl proto k závěru, že per
analogiam je nutné i na provedení záznamu vztáhnout účinnost
zákona o správním řízení, neboť jej speciální zákon pro použití
v této části zákona nevylučuje.
Na stanovenou lhůtu v odst. 2 § 7 zák.č. 265/1992 Sb. navazuje
ust. § 15 odst. 3 zákona, podle kterého se do katastrů nemovitostí
zapisují i právní vztahy, které vznikly ze smluv, a právní vztahy,
které vznikly na základě jiných právních skutečností stanovených
zákonem, jestliže do účinnosti zákona č. 265/1992 Sb., tj. do 1.
1. 1993, nebyl podán návrh na zápis do evidence nemovitostí.
Soudní usnesení o zrušení trestních rozsudků, vč. zrušení
trestu propadnutí majetku, je závažným rozhodnutím státního
orgánu, které musí i katastrální úřady respektovat. V žádném
případě neobstojí odkaz na §§ 19 a 20 zák.č. 87/1991 Sb., neboť
uvedené paragrafy, na které se ve svých odmítavých sděleních
příslušné katastrální úřady odvolávají, vůbec neřeší otázku
platnosti listiny pro provedení záznamu, aniž by se jakýmkoliv
jiným způsobem dotýkaly, byť i vzdáleně, katastrů nemovitostí.
V projednávané věci nelze přehlédnout, že zákon o soudní
rehabilitaci č. 119/1990 Sb. současně v § 23 odst. 2 odkazuje na
zvláštní zákon, který upraví podmínky pro uplatňování nároků
vyplývajících ze zrušených výroků o trestu propadnutí majetku,
jakož i způsob náhrady a rozsah těchto nároků.
Tímto zákonem se stal zákon č. 87/1991 Sb., který podle nálezu
Ústavního soudu České republiky, sp.zn. I. ÚS 117/93, nezměnil nic
výslovně na tom, že v důsledku zrušení takových rozhodnutí
v trestních věcech a jejich výroku o propadnutí majetku ex tunc,
se obnovilo původní vlastnictví majetku. Tento zákon stanovil
pouze postup, jakým se má oprávněná osoba domáhat do určité doby
vydání svého majetku od osoby povinné.
Odmítavým stanoviskem katastrálních úřadů dochází k právně
závadné situaci, kdy v zápisech katastrálních operátů jsou trvale
vykazovány konfiskační trestní rozsudky a odmítáno provedení
záznamů soudních usnesení, která tyto rozsudky zrušují. Přitom
tato usnesení soudů jsou závazná rozhodnutí státních orgánů.
Ústavní soud je si vědom, že podle § 14 odst . 2 zák.č.
265/1992 Sb.stěžovateli požadované záznamy nemají vliv na vznik,
změnu nebo zánik práva. Nicméně požadovanými záznamy vytvářejí
tzv. nuda proprietas, neboť atributy výkonu vlastnického práva,
tj. věc užívat, požívat, disponovat jí a zcizovat ji, přináleží
jiným osobám než vlastníkům. Záznam této právní skutečnosti
přísluší katastrálnímu úřadu.
Pro naplnění požadavku § 72 odst. 1 písm. a) zák.č. 182/1993
Sb. v platném znění o oprávněnosti ústavní stížnosti, vedle
kvalifikace "zásahu orgánu veřejné moci", nutno ještě zkoumat, zda
došlo k porušení základního práva stěžovatelů, zaručeného ústavním
zákonem. Nelze přisvědčit stěžovatelům, že došlo k porušení čl.
11 odst. 1 druhá věta Listiny základních práv a svobod; došlo však
k porušení čl. 4 odst. 4 Listiny, neboť odmítnutím provedení
záznamu, vč. odejmutí možnosti obrany (denegata iustitia), nebylo
šetřeno podstaty a smyslu základních práv a svobod stěžovatelů.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu České republiky
se nelze odvolat.
V Brně dne 11. 7. 1996
ODLIŠNÉ STANOVISKO
Z hlediska procesního nutno předeslat, že Ústavní soud svým
výrokem: "Pravomocná soudní usnesení podle zákona č. 119/1990 Sb.
o soudní rehabilitaci, ve znění zák. č. 47/1991 Sb.; zák. č.
633/1992 Sb. a zák. č. 198/1993 Sb., pokud obsahují rovněž výroky
o zrušení vedlejších trestů propadnutí majetku, jsou listinou
opravňující provedení záznamu podle ustanovení § 8 odst. 2 zák. č.
265/1992 Sb., ve znění zák. č. 210/1993 Sb. a zák. č. 90/1996 Sb."
rozhodl jednak ultra petitum, když ústavní stížnost
M. a J. H. i J. a O. Č. směřuje proti sdělení katastrálního úřadu
a dále též v rozporu se zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve
znění pozdějších předpisů, (dále jen zák. č. 182/1993 Sb.), neboť
dle § 82 citovaného zákona Ústavní soud může rozhodnout pouze tak,
že ústavní stížnosti zcela vyhoví, nebo ústavní stížnost zcela
zamítne, anebo jí zčásti vyhoví a zčásti ji zamítne. Současně
bylo-li ústavní stížnosti vyhověno, zruší napadené rozhodnutí,
a pokud porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody
spočívalo v jiném zásahu orgánu veřejné moci než je rozhodnutí,
zakáže tomuto orgánu, aby v porušování práva nebo svobody
pokračoval, a přikáže mu, aby, pokud je to možné, obnovil stav
před porušením. Protože dle čl. 88 odst. 2 Ústavy je Ústavní soud
zákonem č. 182/1993 Sb. vázán, došlo i k porušení Ústavy.
Stejně tak ani z hlediska hmotněprávního nemůže rozhodnutí
obstát, protože z úpravy obsažené v zák. č.119/1990 Sb., o soudní
rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen zák. č.
119/1990 Sb.), jasně plyne, že je jen dílčí úpravou, která
předpokládá a dokonce expressis verbis v § 23 odst. 2 navazující
zvláštní úpravu. Touto zvláštní úpravou se stal zák. č. 87/1991
Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů.
Za tohoto stavu věci nemůže být samotné usnesení v trestní věci
vydané dle § 2 odst. 1 písm. d) zák. č. 119/1990 Sb. podkladem pro
záznam do katastru nemovitostí dle § 8 odst. 2 zák. č. 265/1992
Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem,
který je pojmově spjat s již dokonaným procesem, čemuž odpovídá
i deklaratorní povaha záznamu.
Pokud Ústavní soud zaujal opačné stanovisko, popřel podstatu
restitučních předpisů, které jsou kompromisem mezi principem
ochrany nabytých práv a principem zmírnění a navíc některých
křivd.
V Brně dne 11. 7. 1996