USNaMaR Navrácení majetku, restituce
USOmZPS Omezení zákl. práv a svobod
Pl. ÚS st. 4/97
Plénum Ústavního soudu České republiky rozhodlo dne 11.
března 1997 podle § 23 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu,
ve věci právního názoru IV. senátu Ústavního soudu České
republiky odchylného od právního názoru Ústavního soudu České
republiky, vysloveného v nálezu, sp. zn. II. ÚS 173/95,
t a k t o :
Pravomocná soudní rozhodnutí podle zákona č. 119/1990 Sb.,
o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů, pokud
obsahují rovněž výroky o zrušení vedlejších trestů propadnutí
majetku, nejsou listinou způsobilou být podkladem k provedení
záznamu podle ustanovení § 8 odst. 2 zákona č. 265/1992 Sb.,
o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve
znění pozdějších předpisů.
O d ů v o d n ě n í :
Čtvrtý senát Ústavního soudu v souvislosti s rozhodováním
o ústavní stížnosti J. L. proti rozsudku Krajského soudu v Hradci
Králové ze dne 31. 10. 1996, čj. 19 Ca 485/95-18, v němž, shodně
s rozhodnutím správního orgánu, rozsudek Vrchního soudu v Praze,
zrušující výrok o propadnutí majetku, nebyl uznán za způsobilý
k provedení zápisu do katastru nemovitostí záznamem ve smyslu §
7 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných
věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů, dospěl
k právnímu názoru odchylnému od právního názoru vysloveného
v nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 7. 1996, čj. II. ÚS
173/95-46. Ve výroku tohoto nálezu je uvedeno, že pravomocná
soudní usnesení podle zákona č. 119/1990 Sb., o soudní
rehabilitaci, ve znění zákona č. 47/1991 Sb., zákona č. 633/1992
Sb. a zákona č. 198/1993 Sb., pokud obsahují rovněž výroky
o zrušení vedlejších trestů propadnutí majetku, jsou listinou
opravňující provedení záznamu podle ustanovení § 8 odst. 2 zákona
č. 265/1992 Sb., ve znění zákona č. 210/1993 Sb. a zákona č.
90/1996 Sb. V důvodech uvedeného nálezu je pak konstatováno, že
soudní usnesení o zrušení trestních rozsudků, včetně zrušení
trestu propadnutí majetku, je závažným rozhodnutím státního
orgánu, které musí respektovat i katastrální úřady. Zákon
o soudní rehabilitaci č. 119/1990 Sb. v § 23 odst. 2 odkazuje na
zvláštní zákon, který upraví podmínky pro uplatňování nároků
vyplývajících ze zrušených výroků o trestu propadnutí majetku,
jakož i způsob náhrady a rozsah těchto nároků. Tímto zákonem se
stal zákon č. 87/1991 Sb., který podle nálezu Ústavního soudu,
sp. zn. I. ÚS 117/93, nezměnil nic výslovně na tom, že v důsledku
zrušení takových rozhodnutí v trestních věcech a jejich výroku
o propadnutí majetku ex tunc, se obnovilo původní vlastnictví
majetku. Tento zákon stanovil pouze postup, jakým se má oprávněná
osoba domáhat do určité doby vydání svého majetku od osoby
povinné. Odmítavým stanoviskem katastrálních úřadů dochází
k právně závadné situaci, kdy v zápisech katastrálních operátů
jsou trvale vykazovány konfiskační trestní rozsudky a odmítáno
provedení záznamů soudních usnesení, která tyto rozsudky zrušují.
Podle ustanovení § 14 odst. 2 zákona č. 265/1992 Sb. stěžovateli
požadované záznamy nemají sice vliv na vznik, změnu nebo zánik
práva, nicméně požadovanými záznamy vytvářejí tzv. nuda
proprietas, neboť atributy výkonu vlastnického práva, tj. věc
užívat, požívat, disponovat jí a zcizovat ji, přináleží jiným
osobám než vlastníkům. Záznam této právní skutečnosti přísluší
katastrálnímu úřadu. Stěžovatelům nelze přisvědčiti v tom, že
v jejich případě došlo k porušení článku 11 odst. 1 druhá věta
Listiny základních práv a svobod, došlo však k porušení článku
4 odst. 4 Listiny, neboť odmítnutím provedení záznamu, včetně
odejmutí možnosti obrany (denegata justitia), nebylo šetřeno
podstaty a smyslu základních práv a svobod stěžovatelů.
Plénum Ústavního soudu České republiky, jemuž byla tato
otázka předložena čtvrtým senátem k posouzení podle ustanovení
§ 23 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, má rovněž za to,
že citovaný nález druhého senátu je v rozporu s účelem zákona č.
265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv
k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů. Podle ustanovení
§ 1 tohoto zákona k nemovitostem evidovaným v katastru
nemovitostí České republiky (dále jen "katastr") se zapisuje
vlastnické právo, zástavní právo, právo odpovídající věcnému
břemeni a předkupní právo s účinky věcného práva (odst. 1). Další
práva se do katastru zapisují, pokud tak stanoví zvláštní zákon
(zákon ČNR č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České
republiky, ve znění pozdějších předpisů). Zápisem se rozumí vklad
(§ 2), záznam (§ 7), poznámka (§ 9) nebo její výmaz (odst.3).
Zápisy mají právní a evidenční účinky podle tohoto zákona (odst.
4). Podle ustanovení § 7 odst. 1 citovaného zákona práva uvedená
v § 1 odst. 1, která vznikla, změnila se nebo zanikla ze zákona,
rozhodnutím státního orgánu, příklepem licitátora na veřejné
dražbě, vydržením, přírůstkem a zpracováním, se zapisují záznamem
údajů na základě listin vyhotovených státními orgány a jiných
listin, které podle zvláštních předpisů potvrzují nebo osvědčují
právní vztahy, do katastru. Podle ustanovení § 8 odst. 2
citovaného zákona, je-li listina vyhotovena státním orgánem nebo
jiná listina způsobilá k vykonání záznamu, provede katastrální
úřad zápis do katastru, jinak vrátí listinu tomu, kdo ji
vyhotovil.
Otázku, zda pravomocná soudní rozhodnutí podle zákona č.
119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, jsou listinou způsobilou být
podkladem k provedení záznamu podle ustanovení § 8 odst. 2 zákona
č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv
k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů, třeba tedy vzhledem
k uvedené zákonné úpravě odpovědět negativně. Tak by tomu mohlo
být pouze v případě, kdyby uvedená soudní rozhodnutí
konstituovala, a to bez dalšího, nabytí vlastnictví
k nemovitostem, resp. k jinému majetku, u něhož byl vysloven
trest propadnutí nebo zabrání. Ustanovení § 23 odst. 2 zákona č.
119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, váže však úpravu podmínek
uplatňování nároků vyplývajících ze zrušených výroků o trestu
propadnutí majetku, propadnutí věci nebo zabrání věci, jakož
i způsob náhrady a rozsah těchto nároků, na zvláštní zákon,
kterým je možno rozuměti zákon č. 87/1991 Sb., o mimosoudních
rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů (§ 19 a § 20), jakož
i zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě
a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů [§
6 odst. 1 písm. a)]. Při úvaze o tom, zda právě citované
ustanovení § 23 odst. 2 je, či není v rozporu zejména s článkem
11 odst. 1 Listiny, je nutno vycházet z toho, že smyslem a účelem
tohoto ustanovení je v prvé řadě také ochrana původního
vlastníka, a to především vzhledem k možné námitce vydržení.
Ustanovení § 23 chrání tedy právo každého vlastnit majetek potud,
že se mu náhrady dostane v každém případě, i když nikoliv vždy
cestou naturální restituce.
Pravomocná soudní rozhodnutí podle zákona č. 119/1990 Sb.,
o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů, pokud
obsahují rovněž výroky o zrušení vedlejších trestů propadnutí
majetku, nejsou tedy listinou způsobilou být podkladem
k provedení záznamu podle ustanovení § 8 odst. 2 zákona č.
265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv
k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů, neboť tomu, aby je
bylo možno takto chápat, brání již citované ustanovení § 23 odst.
2 zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci. Druhý senát
neměl proto ve věci sp. zn. II. ÚS 173/95 ústavní stížnosti
vyhovět, a to navíc, ve výroku svého nálezu, způsobem, který je
v rozporu i s ustanovením § 82 odst. 3 písm. a) zákona č.
182/1993 Sb., o Ústavním soudu.
V Brně dne 11. března 1997