| Citace: 182/1993 Sb. | Částka: 46/1993 Sb. |
| Na straně (od-do): 914-933 | Rozeslána dne: 29. června 1993 |
| Druh předpisu: Zákon | Autoři předpisu: Česká národní rada |
| Datum přijetí: 16. června 1993 | Datum účinnosti od: 1. července 1993 |
| Platnost předpisu: Ano | Datum účinnosti do: |
Parlament se usnesl na tomto zákoně České
republiky:Ústavní soud se skládá
z předsedy, dvou místopředsedů a dalších soudců.Prezident republiky
jmenuje ze soudců Ústavního soudu (dále jen "soudce") předsedu a dva
místopředsedy Ústavního soudu.(1) Předseda Ústavního
soudu(2) Nepřítomného předsedu Ústavního soudu zastupují
místopředsedové Ústavního soudu v rozsahu a pořadí stanoveném
plénem.(3) Předseda Ústavního soudu
může se souhlasem pléna pověřit místopředsedy trvalým plněním některých svých
úkolů.(1) Funkce soudce je
veřejnou funkcí. (2) Soudce nelze
stíhat pro přestupek.(3) výkon funkce
soudce je neslučitelný s jinou placenou funkcí nebo jinou výdělečnou činností, s
výjimkou správy vlastního majetku, činnosti vědecké, pedagogické, literární a
umělecké, pokud taková činnost není na újmu funkce soudce, jejího významu a
důstojnosti a neohrožuje důvěru v nezávislost a nestrannost rozhodování
Ústavního soudu.(4) Výkon funkce
soudce je neslučitelný též s členstvím v politické straně nebo v politickém
hnutí.Soudce je povinen
zachovávat mlčenlivost o věcech, o kterých se dozvěděl v souvislosti s výkonem
soudcovské funkce. Tato povinnost trvá i po zániku soudcovské
funkce.(1) Prezident
republiky si vyžádá od Senátu souhlas ke jmenování soudce.(2) Není-li souhlas podle odstavce 1 dán do 60 dnů
poté, kdy si jej prezident republiky vyžádal, jen proto, že Senát v uvedené
lhůtě o této věci nehlasoval, platí, že k jmenování soudce Senát souhlas
dal.(1) Soudce se může své
funkce vzdát prohlášením učiněným osobně do rukou prezidenta republiky. Brání-li
mu v tom závažné okolnosti, může tak učinit prohlášením sepsaným formou
notářského zápisu.(2) Funkce soudce
zaniká dnem následujícím po dni, v němž soudce učinil prohlášení podle odstavce
1 nebo v němž bylo prohlášení podle odstavce 1 prezidentu republiky
doručeno.(3) Funkce soudce dále
zaniká(4) Uvolní-li se místo
soudce, protože jeho funkce podle odstavce 3 zanikla, sdělí to předseda
Ústavního soudu neprodleně prezidentu republiky.(1) Každému soudci je
jmenován alespoň jeden asistent soudce (dále jen "asistent").(2) Asistenta jmenuje a odvolává předseda Ústavního
soudu na návrh soudce, o jehož asistenta se jedná.(1) Asistentem může
být jmenován občan České republiky, který je způsobilý k právním úkonům, je
bezúhonný, má úplné vysokoškolské právnické vzdělání a byl nejméně pět let činný
v právnickém povolání.(2) Asistent se
může své funkce vzdát; funkce asistenta zaniká dnem následujícím po dni, v němž
bylo oznámení o vzdání se funkce doručeno předsedovi Ústavního
soudu.(3) Funkce asistenta dále
zaniká(4) Asistent
soudce je povinen zachovávat mlčenlivost o věcech, o kterých se dozvěděl v
souvislosti s výkonem své funkce. Tato povinnost trvá i po zániku jeho funkce.
Této povinnosti jej může zbavit předseda Ústavního soudu.Na pracovní vztahy
vyplývající z funkce soudce a asistenta se vztahují ustanovení zákoníku práce,
pokud tento zákon nestanoví jinak.(1) Plénum je složeno
ze všech soudců. Pokud tento zákon nestanoví jinak, může plénum jednat a usnášet
se, je-li přítomno alespoň deset soudců.(2) V plénu Ústavní soud rozhoduje(1) Každý soudce je
oprávněn podat při poradě před zahájením hlasování návrh na
rozhodnutí.(2) Každý soudce je povinen
hlasovat pro některý z návrhů na rozhodnutí, který byl předložen před zahájením
hlasování.(3) Nezíská-li žádný z
návrhů na rozhodnutí potřebnou většinu (§ 13), hlasování se opakuje s tím, že
před započetím hlasování se soudci, o jejichž návrzích se hlasovalo, vyjádří,
zda na svých návrzích setrvávají; soudci mohou předložit jiné návrhy na
rozhodnutí.(4) Jestliže postupem podle
odstavců 1 až 3 nedojde k přijetí rozhodnutí, hlasuje se o dvou návrzích, které
v předcházejícím hlasování získaly nejvíce hlasů.(5) O zastavení kárného řízení (§ 139 odst. 1),
námitkách proti usnesení v kárném řízení (§ 142 odst. 1 a 3) a o návrhu na
usnesení, že soudci jeho funkce zaniká (§ 144 odst. 1), se hlasuje
tajně.Rozhodnutí pléna je
přijato, jestliže se pro ně vyslovila většina přítomných soudců. Jde-li však o
rozhodnutí podle čl. 87 odst. 1 písm. a) a g) nebo h) Ústavy nebo o rozhodnutí
přijímané na základě právního názoru, který se odchyluje od právního názoru
Ústavního soudu vysloveného v nálezu, je přijato, jestliže se pro ně vyslovilo
alespoň devět přítomných soudců.Soudce, který s
rozhodnutím pléna ve věcech uvedených v § 11 odst. 2 písm. a) až h) nebo s jeho
odůvodněním nesouhlasí, má právo, aby jeho odlišné stanovisko bylo uvedeno v
protokolu o jednání a aby bylo připojeno k rozhodnutí s uvedením jeho
jména.(1) Pro rozhodování
věcí podle čl. 87 odst. 1 Ústavy, které nepatří do působnosti pléna, vytváří
Ústavní soud ze soudců čtyři tříčlenné senáty.(2) Předseda a místopředsedové Ústavního soudu
nemohou být stálými členy senátu.Rozdělení agendy mezi
senáty určí na dobu kalendářního roku předseda Ústavního soudu rozvrhem práce
podle pravidel stanovených plénem.(1) Předsedu senátu
jmenuje předseda Ústavního soudu na dobu jednoho roku. Soudce nemůže být do této
funkce jmenován ve dvou letech následujících za sebou.(2) Nepřítomného předsedu senátu zastupuje věkem
nejstarší stálý člen senátu.(1) Nepřítomného
člena senátu dočasně zastoupí soudce určený pro tento senát rozvrhem
práce.(2) Zastupujícím členem senátu
může být i předseda nebo místopředseda Ústavního soudu.(1) Zasedání senátu
svolává a jeho jednání řídí předseda senátu.(2) Senát je způsobilý jednat a usnášet se, jsou-li
přítomni všichni jeho členové; usnáší se většinou hlasů.(1) Každý člen senátu
je oprávněn podat při poradě před zahájením hlasování návrh na
rozhodnutí.(2) Každý člen senátu je
povinen hlasovat pro některý z návrhů na rozhodnutí, který byl předložen před
zahájením hlasování.(3) Při hlasování
se postupuje tak, že každý člen senátu ústně sdělí, se kterým z předložených
návrhů na rozhodnutí souhlasí.(1) Nezíská-li
postupem podle § 20 většinu hlasů žádný z návrhů na rozhodnutí ve věci samé,
postoupí předseda senátu věc bez zbytečného odkladu k rozhodnutí plénu (§ 11
odst. 2 písm. f)).(2) V ostatních
věcech rozhoduje při rovnosti hlasů v senátu hlas předsedy.Člen senátu, který s
rozhodnutím senátu ve věci nebo s jeho odůvodněním nesouhlasí, má právo, aby
jeho odlišné stanovisko bylo uvedeno v protokolu o jednání a aby bylo připojeno
k rozhodnutí s uvedením jeho jména.Jestliže senát v
souvislosti se svou rozhodovací činností dospěje k právnímu názoru odchylnému od
právního názoru Ústavního soudu vysloveného v nálezu, předloží otázku k
posouzení plénu. Stanoviskem pléna je senát v dalším řízení vázán.Obálku obsahující
protokol o poradě a hlasování může otevřít předseda Ústavního soudu ve věci,
která byla postoupena plénu ((§ 11 odst. 2 písm.f)), pouze se souhlasem
pléna.Zakazují se shromáždění1) v okruhu 100 m
od budov Ústavního soudu nebo od míst, kde Ústavní soud jedná.Sídlem Ústavního soudu je Brno.(1)
Návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem může podat ten, komu tento zákon
takové oprávnění přiznává (dále jen "navrhovatel").(2) Řízení je zahájeno dnem doručení návrhu
Ústavnímu soudu.(1) Účastníky řízení
jsou navrhovatel a ti, o nichž to stanoví tento zákon.(2) Vedlejšími účastníky řízení jsou ti, kterým
toto postavení tento zákon přiznává, pokud se tohoto postavení nevzdají. Mají v
řízení stejná práva a povinnosti jako účastníci.(3) Vznikly-li pochybnosti o tom, zda je někdo
vedlejším účastníkem, rozhodne Ústavní soud usnesením.(4) Je-li účastníkem nebo vedlejším účastníkem
řízení před Ústavním soudem soud v souvislosti se svou rozhodovací činností,
rozumí se jím příslušný senát nebo samosoudce.Účastník nebo
vedlejší účastník se může dát v řízení před Ústavním soudem zastupovat pouze
advokátem nebo komerčním právníkem nebo notářem v rozsahu stanoveném zvláštními
předpisy.2) V téže věci může mít jen jednoho zástupce.(1) Fyzické a
právnické osoby jako účastníci nebo jako vedlejší účastníci řízení před Ústavním
soudem musí být zastoupeny advokátem nebo komerčním právníkem nebo notářem v
rozsahu stanoveném zvláštními předpisy.2)(2) Za státní orgán nebo úřad jedná v řízení před
Ústavním soudem osoba oprávněná jednat jménem tohoto orgánu nebo úřadu podle
zvláštních předpisů, nestanoví-li tento zákon jinak. Tím není dotčeno jeho právo
nechat se zastoupit advokátem nebo komerčním právníkem nebo notářem v rozsahu
stanoveném zvláštními předpisy.2)(3) Za soud jedná předseda senátu.(1) Zástupce
účastníka podle § 29 a § 30 odst. 1 není oprávněn se dát v řízení před Ústavním
soudem zastoupit dalším zástupcem.(2)
V plné moci k zastupování podle § 29 a § 30 odst. 1 musí být výslovně uvedeno,
že je udělena pro zastupování před Ústavním soudem.Účastníci a vedlejší účastníci jsou oprávněni se
vyjádřit k návrhu na zahájení řízení, dávat podání Ústavnímu soudu, nahlížet do
spisu s výjimkou protokolu o hlasování, činit si z něho výpisy a opisy, účastnit
se ústního jednání ve věci, navrhovat důkazy a být přítomni při dokazování
prováděném mimo ústní jednání.(1) V
řízení před Ústavním soudem se užívá českého jazyka. Fyzické osoby mohou při
ústním jednání nebo jiném osobním jednání užívat svého mateřského
jazyka.(2) Jedná-li účastník nebo
vedlejší účastník, který je fyzickou osobou, nebo vypovídá-li svědek nebo znalec
před Ústavním soudem v jiném než českém jazyce, přibere soud tlumočníka; nemusí
tak se souhlasem účastníků učinit, má-li být výpověď učiněna ve slovenském
jazyce. Přibrání tlumočníka se uvede v zápise.(3) Obdobně soud přibere tlumočníka, jde-li o osoby
hluché, němé nebo hluchoněmé, nelze-li se s nimi dorozumět jiným spolehlivým
způsobem.(1) Návrh na zahájení
řízení se podává písemně Ústavnímu soudu. Musí z něj být patrno, kdo jej činí,
které věci se týká a co sleduje, musí být podepsán a datován. Návrh má dále
obsahovat pravdivé vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se
navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se navrhovatel domáhá; návrh
musí obsahovat i další náležitosti, které stanoví tento zákon.(2) Návrh na zahájení řízení se předkládá v takovém
počtu stejnopisů, aby jeden stejnopis zůstal u soudu a aby každému účastníkovi
nebo vedlejšímu účastníkovi, kteří byli v návrhu uvedeni, mohl být doručen
rovněž jeden stejnopis.(1) Návrh na zahájení
řízení je nepřípustný, týká-li se věci, o které Ústavní soud již nálezem
rozhodl, a v dalších případech stanovených tímto zákonem.(2) Návrh je nepřípustný i v případě, že Ústavní
soud již v téže věci jedná; podal-li jej oprávněný navrhovatel, má právo
účastnit se jednání o dříve podaném návrhu jako vedlejší účastník.(1) Soudce je
vyloučen z projednání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jeho poměr k
věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům lze mít pochybnost
o jeho nepodjatosti.(2) Soudce je též
vyloučen, jestliže byl v téže věci činný při výkonu jiné funkce nebo povolání,
než je funkce soudce Ústavního soudu.(3) Za činnost ve smyslu ustanovení odstavce 2 se
nepovažuje účast na přípravě, projednávání a schvalování právních
předpisů.(1) Účastník řízení
může nejpozději na začátku prvního ústního jednání prohlásit, že některého ze
soudců odmítá, protože ho považuje za podjatého. Odmítnutí musí být odůvodněno.
Odmítaný soudce je povinen se k odmítnutí vyjádřit.(2) Soudce může prohlásit, že se ve věci cítí být
podjatý; toto prohlášení musí odůvodnit.(1) Jde-li o
rozhodování v plénu, rozhoduje o vyloučení soudce plénum; soudce, jehož se
rozhodování o vyloučení týká, nehlasuje. Jde-li o rozhodování v senátu,
rozhoduje o vyloučení soudce jiný senát, určený rozvrhem práce.(2) Pro vyloučení asistenta soudce, zapisovatele,
znalce nebo tlumočníka platí ustanovení § 36 a 37 přiměřeně, o vyloučení
rozhoduje předseda Ústavního soudu, rozhoduje-li ve věci plénum, anebo předseda
senátu, rozhoduje-li ve věci senát.Při
projednávání návrhů se Ústavní soud nemusí řídit pořadím, v němž mu návrhy
došly, jestliže se usnese, že věc, které se některý návrh týká, je naléhavá. Tím
nejsou dotčena ustanovení § 97 odst. 3 a § 113.(1) týká-li se návrh věci, o které rozhoduje
Ústavní soud v plénu, přidělí se návrh soudci jako zpravodaji (dále jen "soudce
zpravodaj") určenému rozvrhem práce.(2) Týká-li se návrh věci, která patří do
působnosti senátu, přidělí se soudci zpravodaji určenému rozvrhem práce, který
je stálým členem senátu.(3) Je-li
soudce určený soudcem zpravodajem podle odstavců 1 a 2 usnesením vyloučen (§ 38
odst. 1), přidělí předseda Ústavního soudu návrh jinému soudci zpravodaji
určenému k tomu rozvrhem práce.Soudce může pověřit svého asistenta, aby(1) Neshledá-li
soudce zpravodaj důvody k odmítnutí návrhu podle § 43, připraví věc k projednání
věci samé v plénu nebo v senátu.(2)
Soudce zpravodaj činí potřebné procesní úkony, zejména zajišťuje shromáždění
listinných důkazů a provedení výslechu svědků, případně i prostřednictvím jiného
soudu, pokud takové důkazy navrhl některý z účastníků a pokud podle dosavadního
stavu řízení mohou sloužit ke zjištění skutkového stavu věci.(3) Soudce zpravodaj zajistí, aby návrh byl
neprodleně doručen ostatním účastníkům, případně vedlejším účastníkům s výzvou,
aby se k němu vyjádřili ve lhůtě, kterou určí nebo kterou stanoví tento
zákon.(1) Soudce zpravodaj
mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne,(2) Usnesení podle
odstavec 1 musí být písemně vyhotoveno, odůvodněno a musí obsahovat poučení, že
odvolání není přípustné.(1) Ve věcech
projednávaných podle čl. 87 odst. 1 Ústavy se koná ústní jednání.(2) Nestanoví-li tento zákon jinak, může Ústavní
soud se souhlasem účastníků od ústního jednání upustit, nelze-li od tohoto
jednání očekávat další objasnění věci.(1) Ústní jednání
před Ústavním soudem je veřejné; účast veřejnosti může být omezena nebo
vyloučena, jen vyžadují-li to důležité zájmy státu nebo účastníků řízení anebo
mravnost. (2) I pokud byla veřejnost
vyloučena, může Ústavní soud povolit z důležitých důvodů jednotlivým osobám, aby
byly jednání přítomny; musí je však poučit o povinnosti zachovávat mlčenlivost o
skutečnostech, o kterých se při jednání dozvěděly, zejména o skutečnostech,
které jsou předmětem státního, hospodářského, služebního anebo obchodního
tajemství a o trestních následcích porušení této povinnosti.(3) I když veřejnost nebyla vyloučena, může Ústavní
soud odepřít přístup k jednání nezletilým a osobám, u nichž je obava, že by
mohly rušit důstojný průběh jednání.Předvolání k ústnímu
jednání musí být doručeno účastníkům, vedlejším účastníkům a jejich zástupcům
tak, aby tyto osoby měly dostatek času k přípravě na jednání, zpravidla nejméně
pět dní předem.Při ústním jednání
udělí ten, kdo ústní jednání řídí (dále jen "předsedající"), nejprve slovo
soudci zpravodaji, který sdělí obsah návrhu na zahájení řízení a výsledky
dosavadního řízení před Ústavním soudem; sdělení nesmí obsahovat názor, jak by
mělo být o návrhu rozhodnuto.(1) Ústavní soud
provádí důkazy potřebné ke zjištění skutkového stavu. Rozhoduje, které z
navrhovaných důkazů je třeba provést, a může provést i jiné důkazy, než jsou
navrhovány. Provedením určitého důkazu mimo ústní jednání může pověřit
jednotlivého soudce. Může též o provedení určitého důkazu požádat jiný
soud.(2) Všechny soudy, orgány veřejné
správy a jiné státní orgány poskytují Ústavnímu soudu na jeho žádost pomoc při
opatřování podkladů pro jeho rozhodování.(3) O každém důkazu provedeném mimo ústní jednání
se sepíše zápis, který podepíše soudce, zapisovatel a ostatní zúčastněné osoby.
Výsledky takto prováděného dokazování je třeba při ústním jednání vždy
sdělit.(1) Za důkaz mohou
sloužit všechny prostředky, jimiž lze zjistit skutkový stav, zejména výslech
svědků, znalecký posudek, zprávy a vyjádření orgánů a právnických osob, listiny,
ohledání, jakož i výslech účastníků.(2) Není třeba dokazovat skutečnosti obecně známé
nebo známé Ústavnímu soudu z jeho úřední činnosti.(3) Po zahájení řízení lze na návrh zajistit důkaz,
je-li obava, že později jej nebude možno provést vůbec nebo jen s velkými
obtížemi. Zajištění důkazů provede soudce zpravodaj prostřednictvím soudu, v
jehož obvodu se ohrožený důkazní prostředek nachází.(1) Každý občan je
povinen se na předvolání dostavit k Ústavnímu soudu a vypovídat jako svědek.
Musí vypovědět pravdu a nic nezamlčovat. Výpověď může odepřít jen tehdy, kdyby
jí způsobil nebezpečí trestního stíhání sobě nebo osobám blízkým.(2) Závisí-li rozhodnutí Ústavního soudu na
posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, ustanoví po slyšení
účastníků jednoho nebo více znalců, které vyslechne nebo jim uloží vypracovat
písemně znalecký posudek.(1) Svědek nebo
znalec se nemůže odvolávat na svou povinnost mlčenlivosti stanovenou právními
předpisy, jestliže ho Ústavní soud svým usnesením pro tento případ povinné
mlčenlivosti zprostil.(2) Ústavní soud
zprostí svědka nebo znalce mlčenlivosti jen tehdy, jde-li o povinnost k ochraně
státního, hospodářského, obchodního nebo služebního tajemství. V ostatních
případech šetří povinnost mlčenlivosti, ledaže by svědci nebo znalci byli
osobami, v jejichž prospěch tato povinnost svědčí, této povinnosti
zproštěni.(1) Ústní jednání může být odročeno jen z
důležitých důvodů, které musí být sděleny. Odročuje-li se jednání, oznámí
předsedající zpravidla den, kdy se bude konat další ústní jednání.(2) Na začátku nového ústního jednání sdělí
předsedající obsah dosavadních přednesů a provedených důkazů.(1) Při poradě a hlasování pléna mohou být přítomni
jen soudci a zapisovatel, při poradě a hlasování senátu jen členové senátu a
zapisovatel. (2) Rozhoduje-li plénum,
porady a hlasování se mohou zúčastnit jen soudci, kteří byli přítomni celému
ústnímu jednání, jež bezprostředně předcházelo poradě a hlasování
pléna.(1) Ve věci samé
rozhoduje Ústavní soud nálezem a v ostatních věcech usnesením.(2) Nálezy musí být odůvodněny a musí obsahovat
poučení, že proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.Návrh nálezu nebo
usnesení vypracuje soudce zpravodaj, byl-li však přijat návrh, který se
podstatně liší od návrhu soudce zpravodaje, vypracuje jej soudce, kterého určí
předsedající.Nález se vyhlašuje
vždy veřejně jménem republiky. Jde-li o nález pléna, vyhlašuje jej předseda
Ústavního soudu, a jde-li o nález senátu, vyhlašuje jej předseda
senátu.(1) Ve Sbírce zákonů
České republiky (dále jen "Sbírka zákonů") se vyhlašují nálezy, kterými Ústavní
soud rozhodl(2) Ve Sbírce zákonů
se vyhlašují výrok nálezu a taková část odůvodnění, ze které je zřejmé, jaký je
právní názor Ústavního soudu a jaké důvody k němu vedly. Ústavní soud může
rozhodnout, že ve Sbírce zákonů nebude vyhlášeno odůvodnění jeho nálezu ve věci
zrušení právního předpisu nebo jeho jednotlivých ustanovení, pokud tento předpis
nebyl ve Sbírce zákonů nebo v předcházejících obdobných sbírkách
vyhlášen.(3) Má-li právní názor
Ústavního soudu vyslovený v nálezu, který se nevyhlašuje ve Sbírce zákonů,
všeobecný význam, může Ústavní soud rozhodnout, že tento právní názor bude
uveřejněn ve Sbírce zákonů.(4) Nálezy
Ústavního soudu, vyhlašované ve Sbírce zákonů, předává redakci Sbírky zákonů
neprodleně po jejich písemném vyhotovení předseda Ústavního soudu.(1) Nálezy podle § 57
odst. 1 písm. a) jsou vykonatelné dnem jejich vyhlášení ve Sbírce zákonů, pokud
nerozhodne Ústavní soud jinak.(2)
Nálezy podle § 57 odst. 1 písm. b) a c) a nálezy, kterými Ústavní soud rozhodl o
opravném prostředku proti rozhodnutí ve věci volby poslance nebo senátora podle
čl. 87 odst. 1 písm. e) Ústavy a v pochybnostech o ztrátě volitelnosti a o
neslučitelnosti výkonu funkcí poslance nebo senátora podle čl. 87 odst. 1 písm.
f) Ústavy, jsou vykonatelné vyhlášením.(3) Ostatní nálezy jsou vykonatelné doručením
jejich písemného vyhotovení účastníkům.(1) Všechny nálezy přijaté Ústavním soudem v
kalendářním roce se uveřejňují ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu (dále
jen "Sbírka rozhodnutí"), vydávané Ústavním soudem pro veřejnou potřebu
každoročně po skončení kalendářního roku. Sbírka rozhodnutí může být vydávána po
částech během roku.(2) Nálezy se ve
Sbírce rozhodnutí uspořádají v pořadí podle dne jejich přijetí Ústavním soudem a
takto se také v rámci každého kalendářního roku průběžně číslují.(3) Z každého nálezu se ve Sbírce rozhodnutí
uveřejňují jeho výrok a taková část odůvodnění, ze které je zřejmé, jaký je
právní názor Ústavního soudu a jaké důvody k němu vedly. Údaje o totožnosti
účastníků a vedlejších účastníků, jejich zástupců, svědků a znalců se
neuveřejňují.(4) Ve Sbírce rozhodnutí
mohou být uveřejněna i usnesení, jestliže se na tom plénum usnese. Ustanovení
odstavců 1 až 6 platí obdobně.(5)
Vydávání Sbírky rozhodnutí řídí předseda Ústavního soudu, který tím může pověřit
některého místopředsedu.(6) Dokud
nebyly nálezy nebo usnesení určená k uveřejnění zveřejněny ve Sbírce rozhodnutí,
může do jejich vyhotovení určeného pro Sbírku rozhodnutí u Ústavního soudu každý
nahlédnout.(1)
Nálezy a usnesení, upozornění na vady návrhu, předvolání k ústnímu jednání a
další vyrozumění se účastníkům a jejich zástupcům doručují do vlastních
rukou.(2) Vedlejším účastníkům se
nedoručují písemnosti podle odstavce 1, pokud se týkají pouze účastníků
řízení.(3) Jinak o způsobu doručení
rozhodne podle povahy věci soudce zpravodaj.(1) tomu, kdo hrubě ztěžuje postup řízení, zejména
tím, že se nedostaví bez vážného důvodu k Ústavnímu soudu nebo neuposlechne jeho
příkazu, nebo kdo ruší pořádek, nebo kdo učinil hrubě urážlivé podání, může
předseda Ústavního soudu, rozhoduje-li ve věci plénum, nebo předseda senátu,
rozhoduje-li ve věci senát, uložit usnesením pořádkovou pokutu do výše 100000
Kč.(2) Výkon vykonatelného usnesení
Ústavního soudu o uložení pořádkové pokuty se řídí zvláštním
předpisem.3)(3) Uloženou
pořádkovou pokutu může ten, kdo ji uložil, dodatečně, a to i po skončení řízení,
prominout.(4) Pořádkové pokuty
připadají státu.(1)
Řízení před Ústavním soudem nepodléhá soudním poplatkům.(2) Náklady řízení vzniklé prováděním důkazů před
Ústavním soudem a náklady na tlumočení se hradí z rozpočtu Ústavního
soudu.(3) Náklady řízení před Ústavním
soudem, které vzniknou účastníkovi nebo vedlejšímu účastníkovi, hradí účastník
nebo vedlejší účastník, pokud tento zákon nestanoví jinak.(4) Ústavní soud může v odůvodněných případech
podle výsledků řízení usnesením uložit některému účastníkovi nebo vedlejšímu
účastníkovi, aby zcela nebo zčásti nahradil jinému účastníkovi nebo vedlejšímu
účastníkovi jeho náklady řízení.(5)
Náklady účastníků nebo vedlejších účastníků řízení jsou zejména hotové výdaje
účastníků nebo vedlejších účastníků a jejich zástupců, ztráta na výdělku
účastníků nebo vedlejších účastníků a odměna za zastupování.Pokud tento zákon nestanoví jinak, použijí se pro
řízení před Ústavním soudem přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu a
předpisy vydané k jeho provedení.(1)
Návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení podle čl. 87 odst. 1
písm. a) Ústavy je oprávněn podat(2) Návrh na zrušení
jiného právního předpisu nebo jeho jednotlivých ustanovení podle čl. 87 odst. 1
písm. b) Ústavy je oprávněn podat(3) Návrh na zrušení právního předpisu nebo jeho
jednotlivých ustanovení vydaného obcí v její samostatné působnosti může podat i
přednosta okresního úřadu a zastupitelstvo vyššího územního samosprávného
celku.(4) Návrh na zrušení zákona nebo
jeho jednotlivých ustanovení je oprávněn podat též soud v souvislosti se svou
rozhodovací činností podle čl. 95 odst. 2 Ústavy.(5) Řízení o zrušení zákona, jiného právního
předpisu nebo jejich jednotlivých ustanovení může též zahájit plénum, jsou-li
dány důvody podle § 78 odst. 2.(6)
Návrh skupiny poslanců nebo skupiny senátorů podle odstavce 1 písm. b) a
odstavce 2 písm. b) musí být podepsán požadovaným počtem poslanců nebo
senátorů.(7) Pokud se v tomto oddílu
mluví o zákonu, rozumí se jím též zákonné opatření Senátu, které bylo schváleno
Poslaneckou sněmovnou podle čl. 33 odst. 5 Ústavy. Ústavním zákonem se pro
podání návrhu na zahájení řízení soudem v souvislosti s jeho rozhodovací
činností rozumí též mezinárodní smlouva podle čl. 10 Ústavy.Je-li k projednání téhož návrhu dána příslušnost
pléna i senátu nebo několika senátů, návrh projedná a rozhodne o něm
plénum.(1) Návrh je nepřípustný, jestliže zákon, jiný
právní předpis nebo jejich jednotlivá ustanovení, jejichž zrušení je navrhováno,
pozbyly před doručením návrhu Ústavnímu soudu platnosti nebo dosud nebyly
vyhlášeny ve Sbírce zákonů nebo jiným zákonem stanoveným způsobem.(2) Návrh je dále nepřípustný, jestliže ústavní
zákon, zákon nebo mezinárodní smlouva podle čl. 10 Ústavy, s nimž jsou podle
návrhu přezkoumávané předpisy v rozporu, pozbyly před doručením návrhu Ústavnímu
soudu platnosti nebo dosud nebyly vyhlášeny ve Sbírce zákonů.(1) Jestliže zákon, jiný právní předpis nebo jejich
jednotlivá ustanovení, jejichž zrušení je navrhováno, pozbudou platnosti před
skončením řízení před Ústavním soudem, řízení se zastaví.(2) Řízení se rovněž zastaví, jestliže pozbude
platnosti ústavní zákon nebo zákon, anebo jestliže přestane být pro Českou
republiku závazná mezinárodní smlouva podle čl. 10 Ústavy, s nimiž je podle
návrhu zákon, jiný právní předpis nebo jejich jednotlivá ustanovení, jejichž
zrušení je navrhováno, v rozporu.(1)
Nebyl-li návrh odmítnut a nevzniknou-li v průběhu řízení důvody pro zastavení
řízení, je Ústavní soud povinen návrh projednat a rozhodnout o něm i bez dalších
návrhů.(2) Při rozhodování posuzuje
Ústavní soud obsah zákona nebo jiného právního předpisu z hlediska jejich
souladu s ústavními zákony, mezinárodními smlouvami podle čl. 10 Ústavy,
popřípadě zákony, jedná-li se o jiný právní předpis, a zjišťuje, zda byly
přijaty a vydány v mezích Ústavou stanovené kompetence a ústavně předepsaným
způsobem.Účastníkem řízení je též ten, kdo zákon nebo jiný
právní předpis, jehož zrušení je navrhováno, vydal; soudce zpravodaj mu
neprodleně zašle návrh na zahájení řízení s tím, aby se k návrhu písemně
vyjádřil do 30 dnů ode dne, kdy mu byl doručen.(1) Dojde-li po
provedeném řízení Ústavní soud k závěru, že zákon nebo jeho jednotlivá
ustanovení jsou v rozporu s ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl.
10 Ústavy, nebo že jiný právní předpis nebo jeho jednotlivá ustanovení jsou v
rozporu s ústavním zákonem, zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10
Ústavy, nálezem rozhodne, že takový zákon nebo jiný právní předpis nebo jejich
jednotlivá ustanovení se zrušují dnem, který v nálezu určí.(2) Dojde-li Ústavní soud po provedeném řízení k
závěru, že nejsou dány důvody ke zrušení zákona, jiného právního předpisu nebo
jejich jednotlivých ustanovení, návrh zamítne.(3) Jestliže k zákonu nebo k jeho jednotlivým
ustanovením, které Ústavní soud ruší, byly vydány prováděcí předpisy, Ústavní
soud v nálezu současně vysloví, které prováděcí předpisy, popřípadě která jejich
jednotlivá ustanovení pozbývají současně se zákonem platnosti.(1) Byl-li na základě
právního předpisu, který byl zrušen, vydán soudem v trestním řízení rozsudek,
který nabyl právní moci, ale nebyl dosud vykonán, je zrušení takového právního
předpisu důvodem pro obnovu řízení podle ustanovení zákona o trestním řízení
soudním.(2) Ostatní pravomocná
rozhodnutí vydaná na základě právního předpisu, který byl zrušen, zůstávají
nedotčena; práva a povinnosti podle takových rozhodnutí však nelze
vykonávat.(3) Ustanovení odstavců 1 a
2 platí i v případech, kdy byly zrušeny části právních předpisů, popřípadě
některá jejich ustanovení.(4) Jinak
práva a povinnosti z právních vztahů vzniklých před zrušením právního předpisů
zůstávají nedotčena.(1) Ústavní stížnost
jsou oprávněni podat(2) Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů.
Tato lhůta počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním
prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1), a není-li
takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní
stížnosti.(3) Není-li v tomto zákoně
uvedeno jinak, platí pro ústavní stížnost obecná ustanovení tohoto zákona o
návrhu a pro toho, kdo ústavní stížnost podává (dále je "stěžovatel"), obecná
ustanovení tohoto zákona o navrhovateli.(4) K ústavní stížnosti musí být přiložena kopie
rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75
odst. 1).(1) Politická strana
je oprávněna podat návrh podle čl. 87 odst. 1 písm. j) Ústavy, jestliže tvrdí,
že rozhodnutí o jejím rozpuštění nebo jiné rozhodnutí týkající se její činnosti
není ve shodě s ústavními nebo jinými zákony.(2) Návrh podle odstavce 1 lze podat ve lhůtě 30
dnů. Tato lhůta počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním
prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1).(3) V řízení o návrhu podle odstavce 1 se postupuje
podle tohoto oddílu.Spolu s ústavní
stížností může být podán návrh na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu
anebo jejich jednotlivých ustanovení, jejichž uplatněním nastala skutečnost,
která je předmětem ústavní stížnosti, jestliže podle tvrzení stěžovatele jsou v
rozporu s ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy,
popřípadě se zákonem, jedná-li se o jiný právní předpis.(1) Ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže
stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho
práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy
řízení.(2) Ústavní soud neodmítne
přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka podle předchozího
odstavce, jestliže(1) Účastníky řízení o ústavní stížnosti jsou
stěžovatel a státní orgán nebo jiný orgán veřejné moci, proti jehož zásahu
ústavní stížnost směřuje.(2)
Vedlejšími účastníky jsou ostatní účastníci předchozího řízení, z něhož
stížností napadené rozhodnutí vzešlo. Šlo-li o trestní řízení, jsou vedlejšími
účastníky strany tohoto řízení.(3)
Ústavní soud může přiznat postavení vedlejšího účastníka i jiným osobám, které
prokáží právní zájem na výsledku řízení.Ústavní stížnost může stěžovatel vzít zpět jen do
okamžiku, než se Ústavní soud odebere k závěrečné poradě; v takovém případě
Ústavní soud řízení zastaví.(1) Jestliže byl spolu s ústavní stížností podán
návrh na zrušení právního předpisu podle § 74, senát řízení přeruší a návrh na
zrušení právního předpisu postoupí plénu k rozhodnutí podle čl. 87 odst. 1 písm.
a) nebo b) Ústavy. Přísluší-li projednání ústavní stížnosti plénu, projedná
plénum i návrh na zrušení jiného právního předpisu podle čl. 87 odst. 1 písm. b)
Ústavy.(2) Dojde-li senát v
souvislosti s rozhodováním o ústavní stížnosti k závěru, že zákon nebo jiný
právní předpis anebo jejich jednotlivá ustanovení, jejichž uplatněním nastala
skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti, jsou v rozporu s ústavním
zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy, popřípadě se zákonem,
jedná-li se o jiný právní předpis, řízení přeruší a podá návrh plénu na zrušení
takového právního předpisu podle čl. 87 odst. 1 písm. a) nebo b) Ústavy. Pokud k
takovému závěru dojde plénum v souvislosti s rozhodováním o ústavní stížnosti,
zahájí a provede řízení podle čl. 87 odst. 1 písm. a) nebo b)
Ústavy.(1) Ústavní stížnost nemá odkladný účinek. Návrh
podle § 73 odst. 1 proti rozhodnutí o rozpuštění politické strany nebo
pozastavení její činnosti má odkladný účinek.(2) Ústavní soud může na návrh stěžovatele odložit
vykonatelnost napadeného rozhodnutí, jestliže to nebude v rozporu s důležitým
veřejným zájmem a jestliže by výkon rozhodnutí nebo uskutečnění oprávnění,
přiznaného rozhodnutím třetí osobě, znamenal pro stěžovatele nepoměrně větší
újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným
osobám.(1) Směřuje-li ústavní stížnost proti jinému zásahu
orgánu veřejné moci, než je rozhodnutí, může Ústavní soud k odvrácení hrozící
vážné škody nebo újmy, k zabránění hrozícímu násilnému zásahu nebo z jiného
závažného veřejného zájmu uložit orgánu veřejné moci, aby v zásahu nepokračoval
(předběžné opatření).(2) O předběžném
opatření může rozhodnout Ústavní soud bez ústního jednání. Ve zvlášť naléhavých
případech nemusí být k návrhu podle odstavce 1 vyžádáno vyjádření ostatních
účastníků a vedlejších účastníků.(3)
Usnesení o předběžném opatření pozbývá platnosti vyhlášením nálezu Ústavního
soudu ve věci, pokud je Ústavní soud již dříve nezrušil, protože pominuly
důvody, pro které bylo nařízeno.Ústavní soud není vázán skutkovým zjištěním
učiněným v předchozích řízeních.(1) Ústavní soud rozhodne nálezem, kterým ústavní
stížnosti zcela vyhoví nebo ústavní stížnost zcela zamítne anebo jí zčásti
vyhoví a zčásti ji zamítne.(2)
Vyhoví-li Ústavní soud ústavní stížnosti, vysloví v nálezu(3) Bylo-li vyhověno ústavní stížnosti fyzické nebo
právnické osoby podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, Ústavní soud(4) Bylo-li vyhověno ústavní stížnosti
zastupitelstva územního samosprávného celku podle čl. 87 odst. 1 písm. c)
Ústavy, Ústavní soud(5)
Bylo-li vyhověno návrhu politické strany podle čl. 87 odst. 1 písm. j) Ústavy,
Ústavní soud napadené rozhodnutí zruší.(1) Odůvodňují-li to osobní a majetkové poměry
stěžovatele, zejména nemá-li dostatečné prostředky k placení nákladů spojených
se zastoupením (§ 29 a § 30 odst. 1) a nebyla-li ústavní stížnost odmítnuta,
soudce zpravodaj rozhodne na návrh stěžovatele podaný před prvním ústním
jednáním, že náklady na jeho zastoupení zcela nebo zčásti zaplatí
stát.(2) O návrhu rozhodne soudce
zpravodaj usnesením, které se doručuje stěžovateli a zástupci, Vyhoví-li se
zcela návrhu, nemusí být usnesení odůvodněno.(3) Náklady zastoupení hradí Ústavní soud ze svého
rozpočtu.(4) Až do skončení řízení
může soudce zpravodaj usnesení podle odstavce 2 zrušit nebo změnit, a to
popřípadě i se zpětnou účinností, bude-li zjištěno, že poměry stěžovatele postup
podle odstavce 1 neodůvodňují, popřípadě neodůvodňovaly.(1) Náklady podle § 83 uhradí Ústavní soud k rukám
zástupce po skončení řízení. Jestliže je to důvodné, poskytne se zástupci na
jeho žádost přiměřená záloha.(2)
Přizná-li Ústavní soud stěžovateli, jehož náklady zastoupení platí stát (§ 83),
náhradu nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů,
povinen zaplatit ji České republice v rozsahu, v jakém bylo stěžovateli přiznáno
právo na zaplacení nákladů zastoupení. O tom Ústavní soud rozhodne v usnesení o
náhradě nákladů řízení.(3) Náhrada
nákladů tohoto řízení je příjmem státního rozpočtu.(1) Opravný
prostředek proti rozhodnutí ve věci ověření volby poslance nebo senátora podle
čl. 87 odst. 1 písm. e) Ústavy (dále jen "opravný prostředek") je oprávněn
podat(2) Opravný prostředek lze podat do deseti dnů ode
dne, kdy bylo osobě oprávněné podat opravný prostředek oznámeno rozhodnutí podle
odstavce 1.O opravném prostředku
podle § 85 koná Ústavní soud vždy ústní jednání.Pro opravný
prostředek jinak platí obecná ustanovení tohoto zákona o návrhu na zahájení
řízení a pro toho, kdo opravný prostředek podává, obecná ustanovení tohoto
zákona o navrhovateli.(1) Účastníkem řízení o opravném prostředku je též
orgán, který přijal rozhodnutí, že poslanec nebo senátor byl nebo nebyl platně
zvolen.(2) Podal-li opravný prostředek
podle § 85 odst. 1 písm. a) poslanec nebo senátor, je vedlejším účastníkem
řízení volební strana, za kterou tento poslanec nebo senátor kandidoval.
Podala-li takovýto opravný prostředek volební strana, je vedlejším účastníkem
řízení poslanec nebo senátor, jehož se opravný prostředek podle § 85 odst. 1
písm. a) týká.(3) Vedlejšími účastníky
řízení o opravném prostředku podle § 85 odst. 1 písm. b) jsou poslanec nebo
senátor, proti ověření jejichž volby opravný prostředek směřuje.Opravný prostředek proti rozhodnutí ve věci ověření
volby poslance nebo senátora nemá odkladný účinek.(1) V případě opravného prostředku podle § 85 odst.
1 písm. a) Ústavní soud řízení zastaví, jestliže ten, kdo opravný prostředek
podal, jej vzal zpět.(2) V případě
opravného prostředku podle § 85 odst. 1 písm. b) Ústavní soud řízení zastaví,
jestliže ten, kdo opravný prostředek podal, jej vzal zpět nebo jestliže se
poslanec nebo senátor, jehož se opravný prostředek týkal, vzdal
mandátu.(3) Ústavní soud řízení
zastaví také tehdy, jestliže poslanec nebo senátor, jehož se opravný prostředek
týkal, zemřel. Požádá-li o pokračování řízení manžel nebo příbuzný v řadě přímé
do jednoho měsíce od úmrtí, v řízení se pokračuje.(1) Ústavní soud rozhodne nálezem, kterým opravnému
prostředku vyhoví anebo je zamítne.(2)
Vyhoví-li Ústavní soud opravnému prostředku, vysloví v nálezu,(3) Vyhlášením nálezu podle § 56, kterým Ústavní
soud vyhověl opravnému prostředku, pozbývají platnosti rozhodnutí jiných orgánů,
která tomuto nálezu odporují.(4) O
výroku nálezu vystaví předsedající osvědčení, které předá přítomným účastníkům a
vedlejším účastníkům. (1) V
pochybnostech, zda mandát poslance nebo senátora zanikl z důvodů uvedených v čl.
25 písm. d) nebo f) Ústavy, jsou oprávněni podat návrh Ústavnímu soudu, aby
zjistil, zda mandát poslance nebo senátora zanikl,(2) Ustanovení § 64 odst. 4 platí
obdobně.Účastníkem řízení o tom, zda zanikl mandát poslance
nebo senátora, je vždy poslanec nebo senátor, o jehož mandát jde, a předseda
Poslanecké sněmovny, jde-li o poslance, nebo předseda Senátu, jde-li o senátora,
i když nejsou navrhovateli.(1) O návrhu
podle § 92 odst. 1 koná Ústavní soud vždy ústní jednání.(2) Ústavní soud řízení zastaví, jestliže
navrhovatel vzal svůj návrh zpět nebo jestliže poslanec nebo senátor, o jehož
mandát jde, zánik mandátu uznal.(3)
Ústavní soud řízení zastaví také tehdy, jestliže poslanec nebo senátor, jehož se
opravný prostředek týkal, zemřel. Požádá-li o pokračování řízení manžel nebo
příbuzný v řadě přímé do jednoho měsíce od úmrtí, v řízení se
pokračuje.(1)
Ústavní soud nálezem rozhodne, že mandát poslance nebo senátora zanikl z důvodů
uvedených v čl. 25 písm. d) nebo f) Ústavy, anebo vysloví, že tvrzené
skutečnosti, které by byly důvodem zániku mandátu podle čl. 25 písm. d) nebo f)
Ústavy, nebyly dány.(2) O výroku
nálezu vystaví předsedající osvědčení, které předá přítomným
účastníkům.Velezradou pro účely tohoto zákona rozumí se
jednání prezidenta republiky směřující proti svrchovanosti a celistvosti
republiky, jakož i proti jejímu demokratickému řádu.(1)
Ústavní soud podle čl. 87 odst. 1 písm. g) Ústavy na základě žaloby Senátu
rozhoduje, zda se prezident republiky dopustil velezrady. Řízení je zahájeno
doručením žaloby Ústavnímu soudu.(2)
Ústavní žaloba proti prezidentu republiky podle čl. 65 odst. 2 Ústavy (dále jen
"ústavní žaloba") musí obsahovat přesné vylíčení jednání, kterým se měl
prezident republiky dopustit velezrady, spolu s uvedením důkazů, o které se
ústavní žaloba opírá.(3) Ústavní
žalobu projedná Ústavní soud přednostně před ostatními návrhy.(4) Obecná ustanovení hlavy prvé této části zákona
pro řízení o ústavní žalobě neplatí s výjimkou ustanovení § 36 až 43, § 52 až 59
a § 61.(1) Jestliže bylo Ústavnímu soudu, dříve než se
odebral k závěrečné poradě, doručeno usnesení Senátu, kterým ústavní žalobu
odvolává, Ústavní soud řízení zastaví.(2) Ústavní soud řízení zastaví také tehdy,
jestliže prezident republiky po jeho zahájení zemřel. Požádá-li o pokračování
řízení manžel nebo příbuzný v řadě přímé do jednoho měsíce od úmrtí, v řízení se
pokračuje. (3) Okolnost, že se
prezident republiky po zahájení řízení vzdal svého úřadu, není důvodem k
zastavení řízení.Za Senát v řízení o ústavní žalobě před Ústavním
soudem jedná jeho předseda nebo osoba, kterou tím Senát pověří.Prezident
republiky, proti kterému byla podána ústavní žaloba, má právo zvolit se jednoho
nebo více obhájců; alespoň jeden z nich musí být advokátem.(1) Soudce zpravodaj
podle potřeby doplní šetření provedené senátem a připraví ústní
jednání.(2) O ústavní žalobě koná
Ústavní soud vždy ústní jednání.Ústavní soud doručí
prezidentovi republiky ústavní žalobu a současně vyrozumí prezidenta republiky a
zástupce Senátu o době a místě konání ústního jednání, a to zejména deset dnů
předem. Přitom prezidenta republiky upozorní, že bude jednáno v jeho
nepřítomnosti, nedostaví-li se bez řádné omluvy k jednání nebo se bez
dostatečného důvodu v průběhu jednání předčasně vzdálí.(1) Ústní jednání
zahájí předsedající sdělením věci, která bude projednávána, poté zjistí, zda se
dostavily osoby, které byly k ústnímu jednání předvolány nebo o něm vyrozuměny,
a zjistí jejich totožnost.(2)
Pokládá-li se prezident republiky nebo zástupce Senátu (dále jen "strany")
opatřením předsedajícího při řízení jednání zkrácen, může žádat, aby rozhodlo
plénum.(3) Pokud se některá z
předvolaných osob nedostavila, rozhodne Ústavní soud po slyšení stran, zda je
možno ústní jednání provést nebo zda je nutno je odročit.(4) Po provedení úkonů podle předchozích ustanovení
přednese na výzvu předsedajícího zástupce Senátu ústavní žalobu. Po přednesení
žaloby dá předsedající prezidentu republiky a jeho obhájcům možnost se k ní
vyjádřit; poté se provede důkazní řízení.(5) Prezident republiky, jeho obhájci a zástupce
Senátu mají právo vyjádřit se k prováděným důkazům, klást svědkům a znalcům
otázky a podávat návrhy na doplnění dokazování.(6) Není-li dalších důkazních návrhů nebo bylo-li
rozhodnuto, že další důkazy již prováděny nebudou, ukončí předsedající důkazní
řízení a dá zástupci Senátu a poté prezidentovi republiky a jeho obhájcům
možnost pronést závěrečnou řeč. Poté se Ústavní soud odebere k závěrečné
poradě.(7) Shledá-li Ústavní soud
vzhledem k závěrečným řečem anebo při závěrečné poradě, že je nutno objasnit
další okolnosti, může se usnést, že dokazování bude doplněno, a v řízení dále
pokračuje.(8) Po doplnění dokazování
dá předsedající znovu slovo zástupci Senátu a prezidentu republiky a jeho
obhájcům k závěrečným řečem.(1) Po ukončení ústního jednání Ústavní soud buď
ústavní žalobě vyhoví a rozhodne, že se prezident republiky dopustil velezrady,
anebo ho ústavní žaloby zprostí.(2)
Jakmile byl nález, kterým bylo ústavní žalobě vyhověno, vyhlášen podle § 56,
ztrácí prezident republiky prezidentský úřad a způsobilost jej znovu nabýt.
Nárok na prezidentský plat a další požitky po skončení výkonu funkce podle
zvláštního zákona mu nenáleží.(3) O
výroku nálezu vystaví předsedající osvědčení, které předá přítomným
stranám.(1) Ten, kdo se
podle nálezu Ústavního soudu dopustil velezrady, může požádat Ústavního soud,
aby řízení o ústavní žalobě bylo obnoveno,(2) Po smrti osoby
uvedené v odstavci 1 mohou o obnovu řízení o ústavní žalobě požádat její manžel
nebo příbuzný v řadě přímé.O žádosti o obnovu
řízení podle § 105 rozhoduje Ústavní soud bez ústního jednání. Obnovené řízení
se koná na základě původní ústavní žaloby.Byla-li osoba
uvedená v § 105 odst. 1 v obnoveném řízení ústavní žaloby zproštěna, nenabývá
ztraceného prezidentského úřadu.Pokud tento zákon
nestanoví jinak, použijí se pro řízení o ústavní žalobě přiměřeně ustanovení
trestního řádu o řízení před soudem.(1)
Usnesou-li se Poslanecká sněmovna a Senát podle čl. 66 Ústavy, že prezident
republiky nemůže ze závažných důvodů vykonávat svůj úřad, je prezident republiky
oprávněn navrhnout Ústavnímu soudu, aby toto usnesení zrušil.(2) Návrh podle odstavce 1 je prezident republiky
oprávněn podat ode dne přijetí usnesení Poslanecké sněmovny a Senátu podle čl.
66 Ústavy do deseti dnů poté, co podle usnesení Poslanecké sněmovny a Senátu již
může svůj úřad vykonávat.Prezident republiky může do okamžiku, než se
Ústavní soud odebere k závěrečné poradě, vzít návrh podle § 109 zpět. V takovém
případě Ústavní soud řízení zastaví. Ústavní soud řízení též zastaví, jestliže
prezident republiky zemřel.Účastníky řízení jsou též Poslanecká sněmovna a
Senát.Poslanecká sněmovna a Senát předloží Ústavnímu
soudu neprodleně na jeho výzvu doklady, z nichž jejich usnesení vychází, a
navrhnou případně další důkazy o tom, že prezident republiky v době přijetí
usnesení a jeho trvání nemohl, popřípadě nemůže ze závažných důvodů svůj úřad
vykonávat.Ústní
jednání o návrhu prezidenta republiky podle § 109 zahájí Ústavní soud nejpozději
do pěti dnů ode dne, kdy mu byl doručen.Ústavní soud může na návrh prezidenta republiky
jako předběžné opatření pozastavit výkon pravomocí podle čl. 66 Ústavy a
pozastavit vyhlášení podle čl. 52 Ústavy dosud nevyhlášených zákonů, ke kterým
prezident republiky nemohl užívat své právo podle čl. 50 odst. 1
Ústavy.(1) Ústavní soud
rozhodne o návrhu podle § 109 do 15 dnů od jeho doručení.(2) Ústavní soud rozhodne, zda v době přijetí
usnesení Poslanecké sněmovny a Senátu podle čl. 66 Ústavy prezident republiky
nemohl svůj úřad ze závažných důvodů vykonávat, popřípadě do kdy taková překážka
výkonu úřadu trvala.(3) Rozhodne-li
Ústavní soud, že v době přijetí usnesení Poslanecké sněmovny a Senátu podle čl.
66 Ústavy nebyly závažné důvody, pro které by prezident republiky nemohl
vykonávat svůj úřad, nebo že v době trvání takového usnesení pominuly, zruší
svým nálezem takové usnesení Poslanecké sněmovny a Senátu zcela nebo pro
odpovídající dobu.(4) Rozhodne-li
Ústavní soud, že v době přijetí usnesení Poslanecké sněmovny a Senátu byly
závažné důvody, pro které prezident republiky nemohl vykonávat svůj úřad, a že
do dne přijetí nálezu Ústavního soudu nepominuly, návrh prezidenta republiky na
zrušení usnesení Poslanecké sněmovny a Senátu zamítne.Úkony, vykonané
namísto prezidenta republiky předsedou vlády nebo předsedou Poslanecké sněmovny,
popřípadě předsedou Senátu podle čl. 66 Ústavy v době, kdy podle zjištění
Ústavního soudu nebyly závažné důvody, pro které by prezident republiky nemohl
vykonávat svůj úřad, nepozbývají platnosti.Mezinárodním soudem se pro účely tohoto zákona
rozumí mezinárodní orgán oprávněný rozhodovat o stížnostech proti porušení
lidských práv a základních svobod, jehož rozhodnutí jsou v České republice
závazná podle ratifikovaných a vyhlášených mezinárodních smluv o lidských
právech a základních svobodách, jimiž je Česká republiky vázána.Rozhodl-li
mezinárodní soud na základě stížnosti mu podané, že zásahem orgánu veřejné moci
České republiky bylo porušeno ústavně zaručené právo nebo svoboda fyzické nebo
právnické osoby, a jestliže takové porušení spočívá v platném právním předpisu,
podá vláda Ústavnímu soudu návrh na zrušení takového právního předpisu nebo jeho
jednotlivých ustanovení, pokud jeho zrušení nebo změnu nemůže zajistit jiným
způsobem.Ústavní soud
postupuje v tomto řízení přiměřeně podle prvého oddílu této hlavy.(1) V
řízení ve sporech o rozsah kompetencí státních orgánů a orgánů územní samosprávy
podle čl. 87 odst. 1 písm. k) Ústavy Ústavní soud rozhoduje spory mezi státními
orgány a orgány územních samosprávných celků o příslušnost vydat rozhodnutí nebo
činit opatření nebo jiné zásahy (dále jen "rozhodnutí") ve věci uvedené v návrhu
na zahájení řízení (dále jen "kompetenční spory").(2) Návrh na zahájení řízení v kompetenčním sporu
je oprávněn podatÚčastníky
řízení ve věcech kompetenčních sporů jsou též státní orgány a územní samosprávné
celky, které jsou uvedeny v návrhu na zahájení řízení, nebo které tvrdí, že jsou
příslušné vydat rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu, anebo které takovou
kompetenci popírají.(1) Návrh je nepřípustný, přísluší-li rozhodovat o
kompetenčním sporu jinému orgánu podle zvláštního zákona.(2) Návrh je dále nepřípustný, přísluší-li
rozhodovat o kompetenčním sporu orgánu společně nadřízenému orgánům, mezi nimiž
kompetenční spor vznikl.Nebyl-li návrh podle § 120 odst. 2 odmítnut, může
jej navrhovatel vzít zpět jen se souhlasem Ústavního soudu; v takovém případě
soud řízení zastaví.(1) Ústavní soud
nálezem rozhodne, který orgán je příslušný vydat rozhodnutí ve věci uvedené v
návrhu na zahájení řízení.(2) Jde-li o
kompetenční spor mezi státním orgánem a územním samosprávným celkem, Ústavní
soud rozhodne, zda věc spadá do kompetence státu nebo územní
samosprávy.(1) Jestliže orgán,
který je účastníkem řízení v kompetenčním sporu, vydal rozhodnutí ve věci
uvedené v návrhu na zahájení řízení a podle Ústavního soudu je k vydání takového
rozhodnutí příslušný jiný orgán, Ústavní soud svým nálezem takové rozhodnutí
zruší.(2) Jestliže orgán, který je
účastníkem řízení v kompetenčním sporu, vydal rozhodnutí, kterým svoji
kompetenci popřel, a podle zjištění Ústavního soudu je k vydání rozhodnutí ve
věci příslušný, Ústavní soud takové rozhodnutí svým nálezem zruší.Základní plat soudce
Ústavního soudu činí 25000 Kč.Funkční příplatek
náležíVedle platu náleží
paušální náhrada věcných nákladů spojených s výkonem funkce v této měsíční
výši| předsedovi Ústavního soudu | 9000 Kč |
| místopředsedovi Ústavního soudu | 8000 Kč |
| soudci | 5000 Kč. |
(1) Základní plat a
funkční příplatek podléhají dani z příjmů. Paušální náhrada dani
nepodléhá.(2) Požitky podle § 126 až
128 jsou splatné pozadu za měsíční období.(1) Předseda
ústavního soudu má právo na(2) Místopředseda Ústavního soudu má právo na
(3) Soudce může bezplatně užívat prostředků veřejné
hromadné dopravy na území České republiky.(4) Soudce má po dobu výkonu funkce právo užívat
přiměřeně vybavený byt v sídle Ústavního soudu.(5) Soudci náleží v kalendářním roce, v němž
skutečně vykonával práci v této funkci nejméně po dobu devíti měsíců, další
základní plat.(6) Do doby skutečného
výkonu funkce podle odstavce 5 se započítává doba dovolené na
zotavenou.(7) Další plat podle
odstavce 5 je splatný ve výplatním termínu stanoveném pro výplatu platu za měsíc
listopad, Vznikne-li nárok až v prosinci, je další plat splatný spolu s platem
za tento měsíc.(8) V době, kdy soudce
nevykonává funkci pro nemoc, náleží mu základní plat, nejdéle však po dobu šesti
měsíců; po tuto dobu mu nenáleží dávky nemocenského pojištění.Platové poměry
asistenta se řídí zvláštním předpisem.4)Soudce je kárně
odpovědný za kárné provinění.(1) Kárným
proviněním je jednání, jímž soudce snižuje vážnost a důstojnost své funkce nebo
ohrožuje důvěru v nezávislé a nestranné rozhodování Ústavního soudu, jakož i
jiné zaviněné porušení povinností soudce.(2) Kárným proviněním je též jednání, které má
znaky přestupku podle zvláštních předpisů.(1) O zahájení
kárného řízení rozhoduje předseda Ústavního soudu usnesením. Usnesení musí být
odůvodněno a doručuje se soudci, proti němuž se kárné řízení
zahajuje.(2) O zahájení kárného řízení
s předsedou Ústavního soudu se může usnést plénum na společný návrh nejméně tří
soudců.(3) Kárné řízení lze zahájit do
jednoho roku ode dne, kdy k jednání, které je důvodem k zahájení kárného řízení,
došlo.Po dobu kárného
řízení pro kárné provinění podle § 133 odst. 1 nemůže soudce činit žádné úkony
související s výkonem soudcovské funkce. Je-li soudce předsedou senátu nebo
členem senátu, určí předseda Ústavního soudu, který z ostatních soudců bude
zastupujícím členem senátu. Je-li soudce předsedou Ústavního soudu, vykonává
jeho funkci místopředseda.Ustanovení § 135
platí obdobně pro dobu, po kterou je proti soudci vedeno trestní
stíhání.(1) Usnesení
předsedy Ústavního soudu o zahájení kárného řízení se předloží
plénu.(2) Soudci, proti kterému bylo
kárné řízení zahájeno, musí být umožněno vyjádřit se k důvodům usnesení o
zahájení kárného řízení a zúčastnit se jednání pléna v této věci s výjimkou
porady a hlasování. Pro dokazování v
kárném řízení se použijí přiměřeně příslušná ustanovení zákona o trestním řízení
soudním.(1) Plénum kárné
řízení zastaví, neshledá-li je důvodným. V téže věci kárné řízení již nelze
zahájit.(2) Pokud kárné řízení nebylo
zastaveno, zvolí plénum ze svého středu pětičlenný kárný senát, který věc
projedná a rozhodne.(1) Kárný senát si
na svém prvním jednání zvolí ze svých členů předsedu, který řídí jeho jednání.
Kárný senát je způsobilý jednat a usnášet se, jsou-li přítomni všichni jeho
členové; usnáší se většinou hlasů. Ustanovení § 20 platí obdobně.(2) Při rozhodování je kárný senát vázán důvody
kárného řízení uvedenými v usnesení o jeho zahájení.(3) Soudce, se kterým je kárné řízení vedeno, má
právo zúčastnit se jednání kárného senátu s výjimkou porady a hlasování,
vyjádřit se k důvodům kárného řízení a k prováděným důkazům, klást svědkům a
znalcům otázky a podávat návrhy na doplněn dokazování.Kárný senát rozhodne
tak, že jednání, uvedené v usnesení o zahájení kárného řízení, soudci vytkne,
anebo kárné řízení zastaví, nebylo-li kárné provinění prokázáno.(1) Proti usnesení
kárného senátu o zastavení kárného řízení mohou podat do 15 dnů ode dne jeho
doručení námitky předseda Ústavního soudu, popřípadě soudci, kteří podali návrh
na zahájení kárného řízení podle § 134 odst. 2. O námitce rozhodne plénum tak,
že usnesení kárného senátu buď potvrdí, nebo je zruší a vrátí mu věc k novému
projednání; pokyny pléna k doplnění řízení je kárný senát vázán.(2) Jestliže proti usnesení kárného senátu
uvedenému v odstavci 1 námitky podány nebyly anebo jestliže plénum takové
usnesení potvrdilo, hledí se na soudce, jako by s ním kárné řízení nebylo
zahájeno. V téže věci kárné řízení již nelze zahájit.(3) Proti usnesení kárného senátu, kterým bylo
soudci jeho jednání vytknuto, může do 15 dnů ode dne jeho doručení podat tento
soudce námitky. O námitkách rozhodne plénum tak, že buď usnesení kárného senátu
potvrdí, nebo je zruší, popřípadě vrátí mu věc k novému projednání; pokyny pléna
k doplnění řízení je kárný senát vázán.Podle této části se
postupuje přiměřeně též při rozhodování o tom, zda(1) Pokud se v
kárném řízení prokázalo, že se soudce dopustil takového jednání, že jeho další
setrvání ve funkci by bylo v rozporu s posláním Ústavního soudu a s postavením
jeho soudců, a jestliže proti usnesení kárného senátu, kterým bylo soudci jeho
jednání vytknuto, nebyly podány námitky, anebo jestliže plénum takové usnesení
potvrdilo, plénum rozhodne, zda soudci jeho funkce zaniká. Návrh na takové
usnesení může podat předseda kárného senátu.(2) K usnesení podle odstavce 1 je třeba souhlasu
nejméně devíti soudců. O návrhu může plénum jednat a usnášet se, je-li přítomno
alespoň 12 soudců.(1) Jestliže k
zásahu orgánu veřejné moci5)(2) Zjistí-li Ústavní soud, že ústavní stížnost
nesměřuje proti zásahu orgánu veřejné moci uvedenému v odstavci 1, řízení
zastaví.(1) Ústavní stížnost
nebo návrh podle § 72 odst. 1 lze za podmínek stanovených tímto zákonem podat i
proti zásahům orgánů veřejné moci, k nimž došlo od 1. ledna 1993 do dne, kdy
tento zákon nabyl účinnosti.(2) Pro
lhůtu k podání ústavní stížnosti nebo návrhu podle odstavce 1 platí obdobně
ustanovení § 72 odst. 2 nebo § 73 odst. 2 s tím, že lhůta k jejich podání, která
by jinak započala přede dnem, kdy tento zákon nabyl účinnosti, začíná teprve
tímto dnem.Ústavní stížnosti,
které byly podle předpisů o Ústavním soudu České a Slovenské Federativní
Republiky k němu poslány před 1. lednem 1993 a o nichž tento ústavní soud
nerozhodl, projedná Ústavní soud a rozhodne o nich, pokud jde o zásahy orgánů
veřejné moci uvedené v § 145 odst. 1.(1) Ústavní stížnost
podle § 145 až 147 Ústavní soud projedná a rozhodne o ní podle tohoto
zákona.(2) Při zjišťování, zda byla
porušena ústavně zaručená základní práva a svobody stěžovatele,7)
vychází Ústavní soud z Listiny základních práv a svobod8) a z
mezinárodních smluv o lidských právech a základních svobodách, jimiž je Česká
republika vázána.Ústavní soud se
ujímá činnosti složením slibu dvanáctého soudce. Předseda Ústavního soudu svolá
soudce k zasedání ve lhůtě do 15 dnů od složení slibu dvanáctého soudce. Do doby
jmenování předsedy a místopředsedů Ústavního soudu plní funkci předsedy
Ústavního soudu a místopředsedů Ústavního soudu věkem nejstarší
soudci.Tento zákon nabývá
účinnosti dnem 1. července 1993.